Historismus a historizující stavby 2. poloviny 19. století
Ve vesnickém domě 2. poloviny 19. století přetrvalo tradiční trojdílné uspořádání dispozice, které se stalo základem i sociálně rozvinutějších forem bydlení. Výraznější změny v interiéru domu, přestože v zásadě nemění rozvržení půdorysu, však opět přicházejí se změnou způsobu vytápění.
Inovace vytápění
Po vyspělejším prostředí reprezentovaném městskými domy, panskými sídly nebo farními úřady pronikají inovace vytápění i do vesnických domů. Současně s tím končí doba téměř třísetletého kuchyňského provozu v zadní části síně, nabývajících nejrůznější podoby od kuchyňského koutu po dveřmi uzavřený prostor černé kuchyně.
Tahové komíny
Výše uvedené změny jsou podmíněny zejména prováděním uzavřených tahových komínů, charakterizovaných komínovým průduchem stejného průřezu po celé účinné výšce. Komínového těleso je vyzdíváno přímo od úrovně podlahy a je tedy snadno proveditelné i při modernizaci starších staveb. Děje se tak jednoduchým podezděním starších dymníkových úprav stropu nebo klenby, tedy dodatečným vložením komínového tělesa mezi podlahu a zastropení či zaklenutí přízemí.
Zavádění kuchyňských sporáků
S tahovými komíny úzce souvisí zavádění sporáků opatřených litinovou plotnou a přímo obsluhovaných kamen, znamenající návrat kuchyňského provozu a vytápění zpátky do obytného prostoru – světnice.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Historismus a 2. polovina 19. století © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy k tématu:
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
