Historie včelařství v ČR – včelaření, úly a včelí produkty

Včelařství je činnost zabývající se chovem včel ve včelích úlech, ve kterých včely staví plástve tvořené šestiúhelníkovými voskovými buňkami. U nás jsou chovány včely medonosné, jinde též včely východní.

Včelí produkty

Účelem chovu včel je získávání včelích produktů, mezi které náleží především:

  • med / sladidlo, léčitelství
  • včelí vosk / svíčky, formy
  • a později propolis, pyl, včelí jed, mateří kašička / léky, kosmetika

Před výrobou cukru byl med užíván jako sladidlo a rovněž k výrobě medoviny. Vosk se užíval na výrobu voskových svící, nahrazujících dřívější louče a lojové svíce.

Včelí produkty
Mezi včelí produkty náleží především med užívaný jako sladidlo a vosk na výrobu svící. Ilustrační snímek obalu publikace. Zdroj: J. Brožek, Včelí produkty

Místní jména a znaky

Obdobně jako u brtnictví a včelařství souvisí některá místní jmena rovněž se včelími produkty, konkrétně medem. Příkladem může být název obce Medná, Mednice nebo Medonosy.

Obec Medná na okrese Domažlice jako ves známá po okolí svým medem nebo ves, která odváděla své vrchnosti dávky v medu, dále Mednice na okrese Pelhřimov (dvorec, dnes název lesa) z přídavného medná. Obec Medonosy na okrese Mělník jako ves medonosů, tj. lidí, kteří nosí med. [1] Včely, a to tři hned nad sebou, se objevují i v pravé polovině heraldického znaku obce Medonosy.

Historické včelaření a kláty

Oproti brtnictví spočívá včelařství v odchytu včelího roje. Následně je včelí roj přemístěn a usazen do předem připraveného špalku upraveného k tomuto účelu.

Od středověku tímto způsobem vznikají poblíž obydlí špalkové úly zv. kláty. Zároveň jsou zakládány včelařské cechy a společenství a to včetně včelařských soudů. Mezi běžné rolnické vrstvy se však včelaření dostává až mnohem později.

Během raného novověku počet člověkem vydlabaných včelích úlů převyšuje výskyt brtí. Namísto dřívějšího výrazu brtník je člověk uvědoměle již pečující o včelstvo (chované, nikoliv divoké) nazýván včelník, dnes včelař.

Sdružené klátové úly
Sdružené klátové úly podobou blízké brtím, od kterých je odlišuje odchyt včelího roje a jeho přemístění do špalku opatřeného za tímto účelem otvory. Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín. Foto © MaČe, NPÚ, 2006

Staré dřevěné úly a včelařství

Zhruba od pozdního středověku jsou brtě nahrazovány včelími úly, sloužícími k ochraně včelstva před nepříznivými podmínkami a to především mrazem a deštěm. Zároveň mají chránit včelstvo a včelí produkty před různějšími živočichy, které se jimi živí. Úly byly umísťovány:

  • volně u stavení
  • na zahradách
  • v ohrazeném prostoru v lese

Oproti brtím jsou včelí úly opatřeny zadním vybíracím otvorem, který sloužil k vyřezání plástů. Zadem přístupné jsou jak špalkové úly (kláty), tak později po dlouhou dobu užívané prkenné úly. U mladších variant jsou prkenné úly přístupné rovněž shora.

Klátové úly ve skanzenu
Klátové úly opatřené stříškami různého tvaru a figurálními motivy vletových a výletových otvorů, tzv. česna. Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín. Foto © MaČe, NPÚ, 2005

Špalkové úly – kláty

Boční či zadní otvor sloužící pro odebírání části včelích produktů (medných plástů za pomoci nože) a uzavíratelný dvířky nebo pouze prkénkem mohl být proveden u:

  • původních brtí
  • nových špalků

U nových špalků k tomuto dochází před usazením včelího roje. Takto vznikají první typy včelích úlů zv. kláty a brtnictví střídá včelaření, při kterém již nedochází k zahubení včelstva.

Kláty - špalkové úly
Zadní strana klátových úlů s charakteristickými vybíracími otvory opatřenými dvířky. Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín. Foto © MaČe, NPÚ, 2017

Kromě početně častějších stojanů se můžeme setkat i s tzv. ležany, tj. položenými kláty na způsob spadlého kmene. Uvedené rozdělení se užívá i dnes, třebaže se již vztahuje na moderní včelí úly a týká se jejich konstrukce a vnitřního uspořádání.

Slaměné a hliněné včelí úly

V České republice se včelaří především v dřevěných úlech, dnes zpravidla prkenných. Známo je však i jiné materiálové provedení a to především za použití slámy nebo hlíny.

Příkladem mohou být slaměné košnice používané od 18. století. Užívány jsou rovněž na Slovensku i v jiných zemích Evropy, stejně jako koše z proutí nebo rákosu. Kromě slaměných košnic různého tvaru, používaných dnes pro dekorační účely, se užívaly rovněž slaměné válce. Výhodou slaměných úlů i pletených košnic a košů byla jednoduchost jejich provedení.

Slaměné válce a dřevěné úly
Slaměné, špalkové a prkenné úly pod společnou šindelovou stříškou. Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm, okres Vsetín. Foto © MaČe, NPÚ, 2006

V Egyptě i dalších afrických zemí jsou používány hliněné nádoby, pálené i nepálené. Mají zpravidla podobu podlouhlého válce vyrobeného v prvním případě ze směsi zeminy rozmočené ve vodě a vyztužené slámou, případně s další příměsí upravující vlastnosti. V případě druhém jsou vypalovány obdobně jako jiné nádoby.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Brtnictví a včelařství – historie včelaření v ČR © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

Více informací o tématu lze nalézt na stránkách www.vcelky.cz nebo v hesle včelařství na stránkách Wikipedie. Z uvedených stránek byly čerpány rovněž údaje sloužící ke zpracování tohoto textu.

Literatura a odkazy k tématu:

ČERŇANSKÝ, Martin. Brtnictví a včelařství – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2017.

Přejít nahoru