Historismus a historizující stavby 2. pol. 19. století
Období 2. poloviny 19. století je charakterizováno koncem užívání místních stavebních materiálů. Souvisí to zejména s rozvojem dopravy a komunikací. Ve slohové architektuře převládají historizující stavby,na vesnici zástavba tradičních forem a dispozičního upořádání.
Rozvoj železnice
Vlivem benevolence stavebního řádu nachází nové uplatnění dřevěné konstrukce a to zejména díky opětovnému užití rámových konstrukcí. Rámové konstrukce jsou používány nejen na některé venkovské stavby nebo jejich konstrukční části, ale zejména na drážní stavby doprovázející nebývalý rozvoj železniční sítě.
Nejstarší železniční tratě pro parní lokomotivy byly přitom zprovozněny již před závěrem 1. poloviny 19. století a ve stejném období dobudována i základní silniční síť.
Zděné stavby z pálených cihel
Na zděné novostavby a rozsáhlé přezdívání starších dřevěných staveb jsou používány převážně pálené cihly. Výraznější podíl přitom nachází i uplatnění režného zdiva bez omítky.
Dispozice domu
Ve vesnickém domě 2. poloviny 19. století přetrvalo tradiční trojdílné uspořádání dispozice, které se stalo základem i sociálně rozvinutějších forem bydlení. Výraznější změny v interiéru domu, přestože v zásadě nemění rozvržení půdorysu, však opět přicházejí se změnou způsobu vytápění.
Topení v domě
Po vyspělejším prostředí reprezentovaném městskými domy, panskými sídly nebo farními úřady pronikají inovace vytápění i do vesnických domů. Současně s tím končí doba téměř třísetletého kuchyňského provozu v zadní části síně, nabývajících nejrůznější podoby od kuchyňského koutu po dveřmi uzavřený prostor černé kuchyně.
Výše uvedené změny jsou podmíněny zejména prováděním uzavřených tahových komínů, charakterizovaných komínovým průduchem stejného průřezu po celé účinné výšce. Komínového těleso je vyzdíváno přímo od úrovně podlahy a je tedy snadno proveditelné i při modernizaci starších staveb. Děje se tak jednoduchým podezděním starších dymníkových úprav stropu nebo klenby, tedy dodatečným vložením komínového tělesa mezi podlahu a zastropení či zaklenutí přízemí.
S tahovými komíny úzce souvisí zavádění sporáků opatřených litinovou plotnou a přímo obsluhovaných kamen, znamenající návrat kuchyňského provozu a vytápění zpátky do obytného prostoru – světnice.
Konstrukce domu
Trámové a typlové stropy
Trámové stropy jsou důsledně používány v jejich nespalné variantě, tj. s omítnutým podhledem a kotvením pomocí páskové oceli do obvodových stěn. Časté jsou rovněž tzv. typlové stropy, vytvořené položením hraněných stropních trámů těsně vedle sebe.
Segmentové klenby
Pozdní tvary plackových kleneb jsou vystřídány segmentovými klenbami, posléze hojně rozšířenými v kombinaci s válcovanými ocelovými nosníky na zastropení chlévů vesnických staveb – tzv. stájové klenby.
Stolickové krovy a nespalnou krytinou
Na střechy je nadále používána hambalková soustava se dvěmi stojatými stolicemi pod krajními konci hambalků. Mezi střešní krytinou je zastoupena keramická i jiné typy nespalné a skládané krytiny.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Historismus a 2. polovina 19. století © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy k tématu:
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
