Osídlení středních Čech – středověká kolonizace

Hustotu osídelní v průběhu raně středověkého období dokládají předrománské a románské stavby. Vlastní půdorysná struktura vesnických sídel včetně lokace je však až vrcholně středověkého původu.

Raně středověké osídlení

Převážná část regionu středních Čech náleží k velmi starému sídelnímu území, vyznačujícímu se poměrně hustým osídlením již v období raného středověku.

Zdaleka nejviditelnějším hmotným dokladem tehdejší sídelní sítě jsou předrománské rotundy a románské kostely, ať již stojící nebo doložené archeologickými výzkumy či písemnými prameny. Řada románských kostelů se po větších či menších stavebních úpravách a přestavbách dochovala i v řadě vesnických sídel. V porovnání s ostatními regiony České republiky je počet románských kostelů ve středních Čechách zdaleka nejvyšší.

S obdobím raného středověku však nelze v žádném případě časově ztotožnit dnešní podobu vesnických sídel a dokonce ani jejich půdorysné uspořádání. Půdorysná struktura raně středověkých sídelních útvarů prochází totiž v následujícím období vrcholného středověku zcela zásadní proměnou a to nejen ve středních Čechách.

Vrcholně středověké osídlení

V důsledku vrcholně středověké transformace provázené změnami majetkových vztahů i mocenských poměrů v zemi dochází ke změně půdorysných typů vesnických sídel. Zároveň dochází i k úpravám sídelní sítě a to především v souvislosti s možnými změnami původní lokace sídelních útvarů nebo již dříve započatou kolonizací dosud neosídlených ploch ve výše položených polohách středních Čech.

Vrcholně středověká transformace se ukázala býti natolik stabilní, že přetrvala po staletí a je dodnes základem půdorysného uspořádání středočeských vesnic založených v tomto období. Staveb dochovaných z období vrcholného středověku je však ve vesnicích středních Čech velmi málo.

Autor textu a fotky ke kapitole
Střední Čechy – osídlení ve středověku © Martin Čerňanský