Školy ve středověku – církevní školy
Rozšířený obsah přednášky s názvem Jednotřídní a dvoutřídní školy na vsi a malém městě, přednesené u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel. Přednáška byla přednesena v Národním technickém muzeu dne 11. 12. 2013, v roce tematicky zaměřeném na Dědictví výuky a vzdělávání. Rozšířena byla v roce 2020 a to zejména o úvodní části věnované historii škol a vzdělávání. Dílčí rozšíření doznaly i všechny ostatní kapitoly.
MĚLNÍK, Středočeský kraj – fotografie staré školy stojící při kostele sv. Petra a Pavla, při kterém existovala kolegiátní kapitula. Objekt je gotického původu s pozdějšími stavebními úpravami. U vstupu deska s nápisem: „Stará škola. Původní asi kapitulní dům, v němž byla v předhusitském údobí škola kleriků a dílna k opisování knih, od konce 15. století až do tereziánských reforem 18. století zde byla městská partikulární škola. V 16. století na ní působil Jan Civilius Lomnický, básník a přítel Veleslavínův.“ (foto © Jstojanov, wikipedie.cz, licence CC BY-SA 3.0, upraveno narovnáním svislic, jas a kontrast automaticky, zmenšeno).
Typy škol
S ohledem na tematické zaměření přednášky a bez nároku na úplnost uvádíme rozdělení škol na školy:
- církevní, konfesní (od raného středověku)
- městské a univerzitní (od vrcholného středověku)
- státní, národní (od novověku)
Výše uvedené rozdělení je ryze orientační, stejně jako časové zařazení zahrnující v případě některých škol celé období až do současnosti. Většina škol a zejména samotných školních budov však vznikala až mnohem později, především po zavedení povinné školní docházky. V menším počtu se dochovaly školy ze staršího období, přičemž jsou známy i jejich přestavby z objektů jiného funkčního využití. Řada škol byla v průběhu času naopak zrušena nebo zanikla, někdy společně se školními budovami. V lepším případě byly nevyužité školy přestavěny na jiné využití, zpravidla pro potřeby bydlení. V některých případech došlo rovněž ke změnám provázejících rušení církevní řádů, zestátnění apod.
Církevní školy
Nepočítáme-li starověké, tj. antické školy (akademie, lycea, rétorické školy) na území Řecka a Říma, jsou nejstaršími církevní školy. Společným znakem církevních škol byla kromě křesťanství znalost latinského jazyka, odtud též název latinská škola, rozšířený později na městské školy. Udržet znalost latiny bylo důležité mimo jiné rovněž pro čtení starověkých textů. Většina středověké společnosti však zůstávala negramotná, ve městě bylo hlavní obživou řemeslo a obchod, na venkově zemědělství. Kromě tohoto bylo vzdělání širším vrstvám zcela nedostupné včetně knih. Znalost čtení byla do značné míry nahrazována ilustracemi a malbou, která pokrývala stěny raně středověkých kostelů určených pro zástupy věřících. [3] Výpravné malířské cykly často pokrývaly celou plochu stěn, dosud převážně plných, oslabených jen malými okenními otvory. Z důvodu nízké hladiny osvětlení bylo užíváno výrazné barevnosti. Vzdělání a školy se však početně rozrůstaly, třebaže zprvu se jednalo výhradně o školy určené potřebám církve. Obecně můžeme rozlišit níže uvedené církevní školy, odlišující se rovněž určením a předmětem studia.
- klášterní
- kapitulní, tj. katedrální (též biskupské) a kolegiátní
- farní
Klášterní školy
Od raně středověkého období vznikají církevní školy především ve vazbě na areály klášterů zakládaných v západní i severní Evropě, někdy samotnými panovníky. Kromě nejstarších románských klášterů benediktinů (v Itálii Montecassino, u nás Břevnovský klášter) byly zakládány rovněž kláštery dalších církevních řádů, kterými byly cisterciáci, premonstráti (u nás Strahovský klášter, Milevsko), dominikáni, františkáni atd.[1] Kláštery jsou přitom nejen církevními institucemi, ale rovněž kulturními centry uchovávající cenné listiny nejen teologického a filozofického obsahu, ale rovněž obsahu praktického (řemeslné a rolnické znalosti). Klášterní školy byly určeny výhradně pro církevní hodnostáře a řádové mnichy (později i feudály v rámci tzv. vnější klášterní školy), přičemž po vzoru římské rétorské školy se učilo sedmero svobodných umění rozdělených na dva stupně: [2][3][4]
- trivium (snadnější) – gramatika, rétorika, logika
- quadrivium (obtížnější) – aritmetika, geometrie, hudba a astronomie
V případě našeho území jsou počátky vzdělanosti spjaty s Velkomoravskou říší a povoláním učitelů křesťanské víry (Konstantin a Metoděj), kteří se zároveň stali i učiteli staroslověnského jazyka. První školy vznikají nejdříve při kostelech na Velké Moravě, později v Čechách. Významné postavení zaujímá slovanské knížecí hradiště Budeč, které se stalo místem vzdělávání Václava. Učil se zde latině, vyučován a vychováván slovanským knězem. [5]
Kapitulní školy, nejčastěji katedrální
Později vznikají školy i při katedrálách stavěných v gotickém období v řadě evropských měst (Paříž, Chartres) včetně našeho území (Praha u sv. Víta, Olomouc, Brno i Znojmo). Dále též uváděna jako kapitulní škola v Litoměřicích, Staré Boleslavi nebo Mělníku. Katedrální školy, někdy též nazývané biskupské, se zaměřovaly na výchovu světských kněží a později i nižší šlechty. Základní vzdělání zde přitom zahrnovalo nejen čtení, psaní, počty a zpěv, ale rovněž náboženství a znalost výše uvedeného sedmera svobodných umění. [3]
Farní školy
Kromě katedrálních byly zakládány i školy farní, tj. při kostelech farností. Farní školy se kromě základního vzdělávání soustředily zejména na výuku základů křesťanství, byly za úplatu a určené tedy zejména pro děti měšťanů. [3] Několik farních škol vzniklo i na pražském Novém Městě, např. u kostela sv. Štěpána (patrocinium původně nesla rotunda sv. Longina vystavěná při bývalé samostatné osadě Rybníček), u sv. Jindřicha atd. Farní škola se dochovala rovněž u kostela sv. Bartoloměje v Kolíně [8].
Stavby škol
Samotná výuka mohla probíhat v prostoru vyhrazeném v části baziliky nebo katedrály, později ve stavebně samostatném objektu nejrůznější funkce (nikoliv nutně školy, pro kterou mohla být adaptována později). Stavba určená pro kapitulní školu (tj. pro sbor kanovníků) bývá uváděna jako scholasterie, viz též výraz scholastik a scholastika. Zachování klášterních a katedrálních škol, resp. prostorů sloužících výuce, se přitom váže na zachování románských bazilik nebo gotických katedrál. Ojediněle na zachování středověkých staveb jiné funkce, viz uváděný kapitulní dům (tj. objekt pro sbor kanovníků, přeneseně užívaný pro samotnou stavbu). Farní školy ve své středověké stavební podobě veskrze zanikly, zásadně přestavěny v novověkém období nebo vystavěny na novém, třebaže často nedalekém místě. V důsledku tohoto si zachovaly blízkost kostela a umístění v historickém centru s dobrou dostupností. Řada škol zanikla v období husitských válek.
O městských školách a univerzitách bude pojednávat následující kapitola, další pak o novověkých církevních školách včetně škol reformních a reformovaných. Následovat budou školy jednotřídní a dvoutřídní na vsi a malém městě, tvořící stěžejní část samotné přednášky a přímo související s obsahem portálu.
Autor textu ke kapitole
Školy ve středověku – církevní školy © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy:
[1] Wikipedie, hesla: Klášter Montecassino, Břevnovský klášter, Strahovský klášter, Klášter Milevsko, Vikářská, Kolegiátní kapitula v Mělníku, Pařížská katedrální škola, Gymnázium J.S.Machara, Scholastika
[2] Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Qadrivium
[4] Vacínová Tereza. Výchova a vzdělání ve středověku. Distanční studijní text. UJAK Praha
[5] Budeč, Informační tabule
[6] Karel Kibic. Gotické, renesanční a barokní školství v českých zemích – dochované stavby, přednáška na Konferenci o obnově a využívání škol pořádaná Institutem pro památky a kulturu, o.p.s.
[7] Národní památkový ústav, Památkový katalog, kulturní památky: škola kleriků v Mělníku, škola u sv. Štěpána v Praze, škola u sv. Bartoloměje v Kolíně
[8] Další internetové zdroje, stránky: Stará farní škola v Kolíně