Břidlice jako hornina na střešní krytinu a obklad, též šifr

1. Hornina, kterou lze štípat na tenké desky.

2. Druh střešní krytiny z této horniny. V lidovém stavitelství se břidlice jako krytina rozšířila hlavně koncem 19. a počátkem 20. století (na panských, městských a církevních stavbách se břidlice uplatnila mnohem dříve). Břidlice se pokládá na bednění nebo laťování. Přesah je podle sklonu a velikosti střešních ploch 6 až 11 cm, přesah u hřebenu a nároží 3 až 5 cm; úbočí se kryje přizpůsobenými prkny nebo oplechováním. Břidlice se používala jako krytina zejména v okolí Rabštejna nad Střelou, na Železnobrodsku, Svitavsku, Šumpersku, Rýmařovsku, Bruntálsku, kde se vyskytovaly břidlicové lomy, ale také na jihovýchodní Moravě a jinde.

3. Vedle krytiny se břidlicových „šupin“ užívalo rovněž jako obkladu stěn a zejména štítů. Ty byly často obkládany se zřetelným výtvarným záměrem. Ke zpracování motivů převážně geometrického charakteru bylo využíváno odlišného kladení nebo rozdílného tvaru či barevnosti jedlotlivých šupin. (lit. 016: V. Frolec, str. 21-22/kráceno, doplněno autorem serveru o třetí bod).

Též pod názvem:

Šifr (nářečně, Morava)

Autor hesla Břidlice z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka