Životní styl, zvyky a tradice, sociální rozdíly – sociální prostředí vesnice

Kromě přírodního a stavebně-historického prostředí je život nebo pobyt na vesnici charakterizován rovněž specifickým sociálním prostředím. Do tohoto je možné zahrnout životní styl, slavnosti a svátky, atmosféru a sociální rozdíly, třebaže dnes již značně pozměněné.

Obraz našich vesnic neodmyslitelně dotváří sociální prostředí, reprezentované např. místními obyčeji, lidovými zvyky a tradicemi. Snímek zachycuje májku vztyčenou na jihočeské návsi. Obec Holašovice, okres České Budějovice (foto: MaČe • fotogalerie)

Životní styl

Životní styl trvalého obyvatelstva, chalupářů i rekreantů je s ohledem na značný podíl času stráveného mimo dům výrazně závislý zejména na dvou faktorech, kterými jsou

• roční období
• klimatické podmínky

V případě stálých obyvatel sehrávají velmi důležitou roli rovněž pracovní příležítosti přímo ve vesnici nebo v jejím bezprostředním okolí. Oproti minulosti jsou v současné době značně omezené a často je nezbytné dojíždět do větší obce nebo nedalekého města. Z uvedeného důvodu se proměňuje i životní sil, přičemž nedostatek pracovních příležitostí přímo ve vsi nebo okolí se projevuje i celkově zhoršených stavem stavebních objektů a péče o věřejné prostranství.

Využívání volného času má na venkově rovněž svá specifika a formy. Zpravidla se jedná o :

• pracovní činnosti – okrasná nebo užitková zahrada, chov domácí drůbeže
• aktivní odpočinek – houbaření, rybaření atd.

Obyčeje, zvyky, tradice

Místní obyčeje, zvyky a tradice mohou mít povahu celospolečenských svátků nebo být omezeny jen na určité společenské vrstvy a venkovské prostředí. V prvém případě se jedná o svátky zahrnující všechny vrstvy obyvatelstva, přičemž nejvýznamnějšími jsou křesťanské svátky:

• velikonoce
• vánoce

Ve druhém případě se jedná o společenské akce obvykle menšího společenského rozsahu, přičemž některé se mohou konat i ve městech. Řada z nich se však svým původem dotýká výlučně venkovského prostředí, se kterým jsou historicky neodmyslitelně spjaty a dodávají mu osobitý charakter. V některých případech mohou být dokonce ryze regionální záležitostí, zasluhující a vyžadující pro svůj svébytný projev ochranu jako nemateriální kultuní dědictví lidstva.

Tradiční masopustní masky z masopustních obchůzek na Hlinecku, jejichž podoba byla zpravidla ustálená. Do masek se dříve oblékali výhradně muži a obcházeli celou vesnici podle předem určeného pořadí (foto: MaČe • fotogalerie).

Za všechny lze přitom jmenovat např.:

• masopust
• jízdu králů
• pálení čarodějnic a stavění májky
• poutě
• posvícení
• jarmarky
• dožínky
• vinobraní atd.

Atmosféra

Charakteristickým rysem venkova je rovněž nezaměnitelá atmosféra, charakterizovaná často osobitými mezilidskými vztahy v důsledku:

• nízké míry anonymity
• příbuzenských vazeb v rámci mikroregionu

V současné době je atmosféra venkova spoluurčována rovněž majiteli rekreačních objektů, z niž někteří mohou z obce pocházet nebo nikoliv. S ohledem na umístění, využívání nebo architektonickou formu je přitom účelné rozlišit:

• domy obydlené trvale
• chalupy obydlené příležitostně
• chaty užívané příležitostně

Sociální rozdíly

Důležitým rysem (nejen) venkovského prostředí byla sociální diferenciace obyvatel, značnou měrou pozměněná v období totalitního režimu. Původní půdorysné a prostorové uspořádání vesnice charakterizované rozličným uspořádáním a formami staveb sloužících zejména bydlení odráželo majektové poměry i společenské postavení. Privilegované postavení mezi obyvateli vesnice měli především:

• zástupci vrchnosti (rychtář, fojt)
• zástupci církve (farář)
• představitelné některých činností a řemesel (mlynář)
• bohatí sedláci

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Sociální prostředí vesnice © Martin Čerňanský