Kulturní krajina a krajinné prvky – přírodní prostředí venkova a venkovských sídel

Venkovský prostor je neodmyslitelně charakterizován přírodním prostředím, přítomném rovněž v zastavěném území sídel. Kromě nadmořské výšky a členitosti terénu byla při výběru sídelní lokality zohledněna rovněž chráněnost polohy (vůči nepříteli i nepříznivým klimatickým vlivům) a dostupnost vodního zdroje.

Pohled na obec Tisá z Tiských stěn. (foto: MaČe • fotogalerie)

Přírodní prostředí vytváří neopakovatelný krajinný ráz, přičemž mezi jeho určující složky náleží zejména:

Kulturní krajina

Nezastavěná krajina mezi městy a vesnicemi je základním předpokladem pro zachování našeho venkovského prostředí, podmiňujícím jeho další existenci. Vyjma člověkem nedotčených oblastí je přírodní prostředí převážné části naší republiky představováno kulturní krajinou, poznamenanou právě dlouhodobou činností člověka. Rozhodující úlohu pro formování kulturní krajiny přitom mělo

• obhospodařování zemědělské půdy
• chov hospodářských zvířat
• těžba nerostných surovin

Nezastupitelný význam má přitom ochrana a zachování:

• lesů
• luk
• strání
• mezí a dalších krajinných prvků

Velmi časté je ovšem i záměrně estetické pojednání venkovské krajiny, a to zejména v případech rozsáhlých barokně komponovaných krajin. Některé komponované krajiny mohou být již staršího původu, některé naopak mladší avšak rovněž charakterizovány:

• stromořadími (alejemi) podél cest
• pohledovými a průhledovými osami
• drobnými stavbami

Přírodní dominanty

Pro vesnice založené již v období středověku je příznačná blízkost a dominantní kompoziční uplatnění přírodního útvaru, resp. chráněné polohy:

• ostroh
• skála
• vrch, hora

Častá je rovněž kombinace přírodní a architektonické dominanty, která je často nejstarší dochovanou stavbou. Její pohledové uplatnění je umocněno jejím situováním, přičemž se může jednat např. o:

• bývalé hradiště na ostrohu
• románský kostel v nejvyšší poloze návsi
• hrad nebo hradní zřícenina na skalnatém vrchu
• poutní kaple na návrší

Vodní toky a plochy

Nedílnou součástí přírodního obrazu našeho venkova a tradičních venkovských sídel jsou nezkanalizované vodní toky:

• stružky
• potoky
• říčky

Přírodní obraz řady vesnických sídel je dotvářen nezpevněnými vodními toky. Později mnohde svedeny pod zem nebo vystaveno rozměrné koryto. Často vhodnější a levnější je přitom realizace protipovoďnových opatření mimo zastavěná území. Obec Vlastiboř, okres Tábor (foto: MaČe • fotogalerie)

nebo vodní plochy:

• rybníky a požární nádrže

Mohou se přitom nacházet v krajině nebo přímo v zastavěném území obcí. Zde ovšem řada vodních ploch nebo toků zanikla v důsledku zasypání, přeložení nebo svedení pod povrch. Přítomnost vodních toků přitom dokládá původní vazbu na zdroj pitné a užitkové vody, v některých oblastech rovněž zdroj obživy. Břehy povrchových vodních toků a ploch mohou být:

• nezpevněné
• zpevněné (úprava břehů nebo opěrné zídky)

Ve druhém případě je zpěvnění pravidla provedenou z kusového přírodního materiálu technikou zdění, později za použití prefabrikátů. Rozsáhlejší stavební úpravy břehů lze v některých případech zařadit ke stavebnímu fondu, konkrétně do vodohospodářských staveb majících v některých případech rovněž své kvality.

Zeleň

Zejména ve srovnání s městem je pro vesnické prostředí charakteristické vysoké procento veřejné a soukromé zeleně. Veřejná a soukromá zeleň, někdy bez přesného ohraničení, se v obraze vesnice uplatňuje především ve formě okrasných předzahrádek a ozelenění veřejného prostoru (např. lípy). Velmi důležitou úlohu sehrávají rovněž plošně rozlehlé zahrady s ovocnými stromy (v některých regionech patří sadařství k důležitému zdroji obživy), situované zpravidla za stodolami nebo po straně usedlostí. Někdy též přímo v prostoru rozlehlých hospodářských dvorů. Třípatrová zeleň, kterou tvoří:

• travnaté porosty
• keře
• vzrostlé stromy

je výrazně zastoupena rovněž po obvodě zastavěného území (záhumenní prostor – humna). Zde zajišťuje plynulý přechod vsi do volné nezastavěné krajiny.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Přírodní prostředí vesnice © Martin Čerňanský