Seníky a luční hospodářství – stavby seníků k uskladnění sena na lukách
Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduché konstrukce. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být umístěny samostatně nebo ve skupinách.
Rozšíření seníků v ČR
foto: Luční hospodářství – seníky
Třeboň – roubené seníky na lukách Skanzen Strážnice – seník s vyplétanými stěnami a střechou krytou došky, Volary – seník s roubenými stěnami
Dědictví zemědělské kultury, Foto: MaČe • fotogalerie
Kromě funkčního využití odrážely stavby seníků i místní stavební zvyklosti. Jejich vnější výraz se proto může i podstatně regionálně lišit.
Mezi výrazné oblasti s výskytem seníků náleží Třeboňsko, Šumava, Beskydy i další hory nebo níže položená území. Ve všech případech jsou často již nevyužívané dřevěné stavby více či méně vzdálené od lidských sídel zcela na pokraji zániku.
Stavba a konstrukce
Stavby seníků se vyznačují velmi jednoduchou dřevěnou konstrukcí značenou na mapách stabilního katastru žlutou barvou. Samotné stavby mají obvykle jednoprostorové uspořádání s vyplétanými, roubenými nebo rámovými stěnami. Rámové stěny bývají většinou ještě opatřeny prkenným bedněním.
Z důvodu zemní vlhkosti a ochrany sena před záplavami jsou seníky postaveny na kameny. Valbové nebo sedlové střechy seníků kryjí došky, šindele či tašky.
Roubené seníky na Třeboňsku
Mimořádně zajímavá i pro svůj vznik je skupina mizejících seníků v okolí Třeboně. Seníky byly založené v 16. století Vilémem z Rožmberka na tzv. Mokrých lukách, které získaly zdejší měšťané právě jako náhradu za pozemky sloužící pro vybudování vrchnostenských rybníků. S tématem vody v krajině souvisí rovněž samotná doprava sena, které muselo být v senících z důvodu podmáčené půdy skladováno až do zimy. Teprve když mráz zpevnil půdu bylo na saních seno sváženo k užití.
Seníky a skanzeny v ČR
Zvláštní pozornost je stavbám seníků věnována ve Skanzenu Strážnice, jehož součástí je tzv. Areál lučního hospodářství.
Autor textu a fotodokumentace k Seníkům a lučnímu hospodářství © Martin Čerňanský