Gotika, renesance, dřevěné a zděné stavby v 15. a 16. století

Období pozdně gotického a renesančního slohu je charakterizováno nejstaršími dochovanými světskými stavbami i ve vesnickém prostředí. S ohledem na uplatnění pozdně gotického tvarosloví po celé renesanční období jsou vesnické stavby těchto epoch zahrnuty do společné kapitoly.

Dispozice domu

Ojediněle dochovaný vesnický dům z přelomu 15. a 16. století je trojdílného půdorysného uspořádání, se střední částí vyhrazenou vstupní síni. Ze síně je přístupná dymná jizba, jejíž výskyt ve venkovském prostředí je doložen až do třicetileté války.

Dymná jizba s pecí a ohništěm

Dymnou jizbou rozumíme vysoký obytný prostor, na jehož utváření mělo rozhodující vliv do prostoru otevřené ohniště s pecí, sloužící k přípravě pokrmů i vytápění. Právě s ohledem na značné množství produkovaného kouře musel být prostor dostatečně vysoký a navíc řádně odvětráván.

Dřevohliněný dymník

Nad ohništěm je proto umístěn dřevohliněný dymník, stavební útvar ve tvaru obráceného trychtýře, který má sloužit k zachycení co největšího množství kouře a jeho odvedení mimo vlastní prostor jizby.

Větrací otvory

K odvádění kouře sloužily rovněž větrací otvory umístěné nade dveřmi a nad běžnými osvětlovacími otvory (okny). Protože v pozdějších dobách byly větrací otvory zabedněny a navíc skryty pod hliněnou omazávkou stěn nebo pozdějších povrchových úprav, nemusí být tyto naše nejstarší dochované domy zpravidla na první pohled snadnou rozpoznatelné.

Dolní a horní komory

Zadní část domu je tvořena komorami, přístupnými rovněž z prostoru síně. Komory sloužily k uskladnění potravin a předmětů domácí potřeby. Prostory to byly nevytápěné, mající nízko položené stropy umožňující jejich patrové uspořádání. Horní komory pak byly přístupné schodiště vedoucím do patrové síně nebo na vnitřní pavláčku.

Dřevěné stavby z kuláčů

Nejstarší vrstva fyzicky dochovaných dřevěných staveb je vystavěna roubenou konstrukcí z nehraněných kuláčů. Za kuláče považujeme kmeny stromů zbavené větví a vyznačující se pouze nezbytným opracováním v krajních částech. Důvodem je statická nutnost provázání srubové konstrukce na nárožích, zajišťovaná vazbou na rybinu. Vodorovné spáry mezi kuláči srubu jsou ucpávány (těsněny) mechem.

Povalový strop

Neopracovaných kuláčů kladených těsně vedle sebe je rovněž použito na zastropení prostoru tzv. povalovým stropem, podepíraným v polovině rozpětí hraněným trámem obdélníkového průřezu. Shora je strop pokryt silnou vrstvou hliněná mazaniny.

Hambalkový krov a hořlavá krytina

Konstrukce krovu je hambalková, charakterizovaná dvojicemi krokví rozepřených vodorovnými prvky – hambalky. Tvar krovu tak připomíná velké písmeno „A“. Zakrytí střechy je provedenou slaměnou krytinou, v horských oblastech šindelem. Veškeré zpracování a opracování materiálu je samozřejmě ruční.

Izolační mazanina

Z vnější strany je na konstrukci stěn nanášena silná vrstva hliněné mazaniny, mající tepelně-izolační a protipožární funkci. Společně s mazaninou nanášenou na rubovou stranu stropu zajištuje kompaktnost srubu po tepelně-technické stránce.

V pozdějším období dochází ke zdokonalení tradiční roubené technologie stěn i konstrukce krovu. Jednotlivé stavební prvky se vyznačují vyšším a náročnějším stupněm ručního opracování.

Zděné stavby

Nejstarší vrstva dochovaných zděných staveb světského užití je na venkově rovněž neodmyslitelně spjata s pozdně gotickým obdobím a jeho pozvolným přechodem k renesanci. Pro její časové zařazení je přitom rozhodující tvarosloví a opracování stavebních prvků.

Kamenné stavby

Na zdivo je použito sbíraného kamene a charakteristické jsou zejména dochované okosené nebo jinak profilované kamenické články – pozdně gotické nebo goticko-renesanční portálky dveřních otvorů a orámování okenních otvorů. Dřevěné stropy (nejsou-li užité valené klenby) a krovy se střešní krytinou se vyznačují obdobnými charakteritikami jako u dřevěné sruby.

Kamenné sýpky

Dochovaly se především v oblastech brzkého nástupu zděných staveb, tj. oblastech bezlesých nebo brzy odlesněných. Ponejvíce jsou mezi nimi zastoupeny pevné objekty zděných sýpek a ojediněle domy.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Gotika a renesance 15. – 16. století © Martin Čerňanský

foto – čížov, třebíz, mory

Literatura a odkazy k tématu:

ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru