Raný středověk a osídlení a stavby v době románské
Románské období spadající do doby raného středověku vymezujeme na našem území 11. až 1. třetinou 13. století. Slohové stavby zastoupené dochovanými kostely již plně charakterizuje románský sloh, dokládající kulturní orientaci na umění římské říše (Řím – Roma).
Vnitřní kolonizace a románské kostely
foto: Románské stavby
Březno – rekonstrukce srubu, asi 9. století n.l., Ořech – románská věž kostela z 12. století
Dědictví zemědělské kultury, Foto © MaČe • fotogalerie
Nejstarší osídlení doložené právě románskými kostely se rozprostírá uvnitř starého sídelního území – tzv. vnitřní, domácí kolonizace. Toto území je povětšinou soustředěno v odlesněných a níže položených úrodných oblastech našeho vnitrozemí. Ještě před závěrem 12. století však byla víceméně osídlena většina českého a moravského území, včetně později germanizovaných krajů.
Vsi a hradiště, tvrz či kostel
Raně středověké vesnice se vyznačují přímou vazbou na feudální sídlo – hradiště nebo později tvrz. Po rozšíření křesťanství ve střední Evropě rovněž ve vazbě na románský kostel, často s panskou tribunou.
foto: Románská rotunda
Rotunda s apsidou opatřenou slepými arkádami. Válcová kaple a hranolová věž náleží k mladším přístavbám.
Holubice, okres Praha-západ, Foto © MaČe • fotogalerie
Feudální sídlo i kostel si z důvodu úkrytu v době ohrožení nadále zachovávají pevnostní charakter, a to jak svým zděným stavebním provedením, tak situování v přírodně chráněné poloze (na ostrohu, vyvýšenině nad obcí atd.).
Archeologické průzkumy
Veškeré znalosti se proto soustřeďují především na archeologické průzkumy zaniklých lokalit, situovaných u vodního zdroje a v menší či větší vzdálenosti od kostela umístěného na vyvýšené poloze.
Úplný zánik světských staveb poukazuje na stavby zhotovené z materiálu rostlinného původu (dřevo, sláma), které náleží k materiálům spalným a při zvýšené vlhkosti snadno podléhajícím hnilobě.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Raný středověk © Martin Čerňanský