Poličsko a jižní Litomyšlsko – krajina, vymezení oblasti a širší vztahy

Obsah přednášky věnované tématu lidových staveb v Pardubickém kraji a to jmenovitě čtyřbokým dvorcům v oblasti Poličky. Celkový rozsah bude čítat 22 stručných kapitol věnovaných problematice osídlení i stavbám dřevěné a zděné konstrukce.

Vysočina a východní Čechy

Z hlediska širších vztahů se mikroregion Poličska rozkládá v mírně zvlněné oblasti Českomoravské vrchoviny na styku s Východočeskou tabulí. Uvedené dělení orientačně odráží i hlavní domové typy oblasti – Dům českomoravské vrchoviny a severněji se nacházející Východočeský dům (Dům východních Čech).

Vymezení regionální oblasti Poličska a širší územní vztahy (Zdroj map: www.mapy.cz).

Poličsko

Poličsko představuje starý sídelní prostor rozprostírající se v okolí královského města Polička na pomezí Čech a Moravy a zahrnující více než dvě desítky vesnických sídel.

Z těchto lze jmenovat především památkovou zónu se souborem lidové architektury Telecí i další obce s hodnotnými stavbami. Příkladem může být obec Hartmanice, Jedlová, Korouhev, Nedvězí, Pustá Rybná, Sádek, Široký Důl nebo Lačnov (obec Korouhev).

Sídelní prostor leží na styku Hornosvratecké vrchoviny s celkem Svitavské pahorkatiny. Oproti CHKO Žďárské vrchy se jedná o území již výrazněji odlesněné, nepočítáme-li četná údolí vodních toků a několik souvislejších zalesněných ploch menší velikosti.

Litomyšslko

Z hodnotných vesnických sídel charakterizovaných rovněž čtyřbokými dvory avšak již ležících mimo správní obvod obce s rozšířenou působností (SO ORP) Polička stojí za zmínku zejména obec Trstěnice. Z hlediska místopisného jsou Trstěnice situovány blíže městu Litomyšl, zeměpisně tedy již začleněny do regionu Litomyšlsko.

Osídlení Poličska a jižního Litomyšlska – historie osídlení oblasti, obce a sídelní formy

Po úvodní kapitole o krajině Poličska a jižní části Litomyšlska je pozornost věnována stručné historii osídlení a sídelním formám, charakterizujícím zdejší obce.

Historie osídlení

Ke kolonizaci dnešního Poličska dochází ve 2. polovině 13. století formou údolních lánových vesnic. K tomuto nebo následujícímu století jsou vesnice také nejčastěji prvně zmiňovány, přičemž hmotným dokladem je řada gotických kostelů a v případě samotné Poličky rovněž gotické opevnění s baštami.

Vyjímkou jsou severněji ležící Trstěnice, náležející již k oblasti jižního Litomyšlska. Obec je prvně zmiňována již koncem 10. století, přičemž starší založení může mít původ ve významné stezce vedoucí snad tímto územím.

Navzdory drsnějšímu podhorskému klimatu a dlouhým zimám se veskrze jedná o zemědělské obce. Pěstováno je přitom obilí, brambory i len.

Prostor severozápadně od Poličky na historické mapě II. vojenského mapování (tzv. Františkovo), pořízeného mezi léty 1836-1852 (© Military Survey, Austrian State Archive © MŽP ČR © UJEP, zdroj map: www.mapy.cz).

Obce a sídlení formy

Nejstarší osídlení charakterizují velké usedlosti ve formě čtyřbokých dvorců. Dvorce jsou situovány na terasách podél vodních toků, tekoucích v údolních polohách zalesněného nebo již téměř odlesněného území. Údolími vedou v současnosti komunikace, třebaže u nejstarších stezek lze předpokládat vedení v chráněných polohách výše. Komunikace jsou v otevřené krajině doprovázeny alejemi.

Zástavba údolních obcí je někdy téměř souvisle propojena, často se z tohoto důvodu užívá též pojmu řetězové vsi.

Sídelní rozvoj vesnic na Poličsku a jižním Litomyšlsku – velikost usedlostí a sociální rozdíly

Charakteristika sídel a plužiny je určována nejen historickým založením, ale často i podstatně větší měrou pozdějšími změnami. Na těchto se podílí zejména vlastnické poměry. S těmito souvisí nejen sídelní a stavební rozvoj, ale rovněž pozemkové úpravy.

Ortofotomapa vesnice s vyznačením některých čtyřbokých usedlostí nebo výměnků ilustrujících jejich různou velikost a umístění (© www.mapy.cz).

Sídelní a stavební rozvoj

Hlavní příčinou početního růstu staveb v rámci historického intravilánu sídel bylo dělení usedlostí podle dědického práva. Staví se chalupy, domky i výměnky, přičemž v případě údolních lánových vesnic zpravidla zastavují údolní polohy. Důležité údaje o tomto vnitřním rozvoji nesou především popisná čísla, pokud nedošlo k pozdějšímu přečíslování domů.

Velké usedlosti

Velké usedlosti movitějších sedláků zaujímají nejvýhodnější postavení z hlediska dostupnosti i kvality obdělávané půdy. Jsou situovány zpravidla na terase se snadnou dostupností obhospodařovaných polností a mimo ohrožení povodněmi. Jejich umístění a velikost se přitom často bezprostředně vztahuje k vrcholně středověkému založení sídla a zároveň nám umožňuje odlišit pozdější rozvoj včetně sociální diferenciace obyvatel.

Údolní lánová vesnice tvořená sociálně a tudíž velikostně diferencovanou zástavbou, mapováno v roce 1839 (© ČÚZK, zdroj map: www.archivnimapy.cuzk.cz).

Obecně přitom platí, že velké usedlosti situované v nejvýhodnějších polohách jsou starší než malá hospodářství v méně výhodné poloze. Situace je ovšem komplikována pozdějšími přestavbami, v jejichž důsledku může být současný stav opačný. Může to být ostatně dáno rovněž majetkovými poměry, dovolujícími velkým hospodářům častější stavební úpravy podmíněné technickými inovacemi v oblasti vaření a vytápění nebo inspirované architektonickým výrazem vrchnostenských staveb.

Malé usedlosti a výměnky

Z hlediska sídelního rozvoje mladší a měřítkem drobnější stavby zastavují údolní nivu, přičemž zaujímají přípotoční prostor pod velkými usedlostmi. Tento prostor je sice méně výhodný z hlediska tvaru i velikosti stavební parcely a místy ohrožován povodněmi, avšak dostupný z hlediska vlastnictví a vzdálenosti od velkých usedlostí.

Z těchto usedlostí často pocházejí osamostatňující se členové rodiny nebo naopak odstupující hospodáři. V prvém případě se zpravidla jedná o malá hospodářství, nevyžadující s ohledem na menší rozlohu polností a počet ustájených zvířat rozměrné hospodářské zázemí. V případě druhém jsou pro hospodáře zřízovány výměnky, ať již v podobě samostatně přístupných prostor v rámci usedlosti nebo nových stavebních objektů. I v těchto případech však může být historická rodinná vazba v důsledku jejich situování naproti nebo vedle větší usedlosti nadále patrná. Někdy mohou být dokonce stavebně propojeny, charakterizovány dvojicí dvorů různé velikosti (viz. ortofotomapa vlevo).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poličsko a jižní Litomyšlsko – krajina © Martin Čerňanský