Poličsko a jižní Litomyšlsko – krajina, vymezení oblasti a širší vztahy
Obsah přednášky věnované tématu lidových staveb v Pardubickém kraji a to jmenovitě čtyřbokým dvorcům v oblasti Poličky. Celkový rozsah bude čítat 22 stručných kapitol věnovaných problematice osídlení i stavbám dřevěné a zděné konstrukce.
Vysočina a východní Čechy
Z hlediska širších vztahů se mikroregion Poličska rozkládá v mírně zvlněné oblasti Českomoravské vrchoviny na styku s Východočeskou tabulí. Uvedené dělení orientačně odráží i hlavní domové typy oblasti – Dům českomoravské vrchoviny a severněji se nacházející Východočeský dům (Dům východních Čech).
Vymezení regionální oblasti Poličska a širší územní vztahy (Zdroj map: www.mapy.cz).
Poličsko
Poličsko představuje starý sídelní prostor rozprostírající se v okolí královského města Polička na pomezí Čech a Moravy a zahrnující více než dvě desítky vesnických sídel.
Z těchto lze jmenovat především památkovou zónu se souborem lidové architektury Telecí i další obce s hodnotnými stavbami. Příkladem může být obec Hartmanice, Jedlová, Korouhev, Nedvězí, Pustá Rybná, Sádek, Široký Důl nebo Lačnov (obec Korouhev).
Sídelní prostor leží na styku Hornosvratecké vrchoviny s celkem Svitavské pahorkatiny. Oproti CHKO Žďárské vrchy se jedná o území již výrazněji odlesněné, nepočítáme-li četná údolí vodních toků a několik souvislejších zalesněných ploch menší velikosti.
Litomyšslko
Z hodnotných vesnických sídel charakterizovaných rovněž čtyřbokými dvory avšak již ležících mimo správní obvod obce s rozšířenou působností (SO ORP) Polička stojí za zmínku zejména obec Trstěnice. Z hlediska místopisného jsou Trstěnice situovány blíže městu Litomyšl, zeměpisně tedy již začleněny do regionu Litomyšlsko.
Osídlení Poličska a jižního Litomyšlska – historie osídlení oblasti, obce a sídelní formy
Po úvodní kapitole o krajině Poličska a jižní části Litomyšlska je pozornost věnována stručné historii osídlení a sídelním formám, charakterizujícím zdejší obce.
Historie osídlení
Ke kolonizaci dnešního Poličska dochází ve 2. polovině 13. století formou údolních lánových vesnic. K tomuto nebo následujícímu století jsou vesnice také nejčastěji prvně zmiňovány, přičemž hmotným dokladem je řada gotických kostelů a v případě samotné Poličky rovněž gotické opevnění s baštami.
Vyjímkou jsou severněji ležící Trstěnice, náležející již k oblasti jižního Litomyšlska. Obec je prvně zmiňována již koncem 10. století, přičemž starší založení může mít původ ve významné stezce vedoucí snad tímto územím.
Navzdory drsnějšímu podhorskému klimatu a dlouhým zimám se veskrze jedná o zemědělské obce. Pěstováno je přitom obilí, brambory i len.
Prostor severozápadně od Poličky na historické mapě II. vojenského mapování (tzv. Františkovo), pořízeného mezi léty 1836-1852 (© Military Survey, Austrian State Archive © MŽP ČR © UJEP, zdroj map: www.mapy.cz).
Obce a sídlení formy
Nejstarší osídlení charakterizují velké usedlosti ve formě čtyřbokých dvorců. Dvorce jsou situovány na terasách podél vodních toků, tekoucích v údolních polohách zalesněného nebo již téměř odlesněného území. Údolími vedou v současnosti komunikace, třebaže u nejstarších stezek lze předpokládat vedení v chráněných polohách výše. Komunikace jsou v otevřené krajině doprovázeny alejemi.
Zástavba údolních obcí je někdy téměř souvisle propojena, často se z tohoto důvodu užívá též pojmu řetězové vsi.
Sídelní rozvoj vesnic na Poličsku a jižním Litomyšlsku – velikost usedlostí a sociální rozdíly
Charakteristika sídel a plužiny je určována nejen historickým založením, ale často i podstatně větší měrou pozdějšími změnami. Na těchto se podílí zejména vlastnické poměry. S těmito souvisí nejen sídelní a stavební rozvoj, ale rovněž pozemkové úpravy.
Ortofotomapa vesnice s vyznačením některých čtyřbokých usedlostí nebo výměnků ilustrujících jejich různou velikost a umístění (© www.mapy.cz).
Sídelní a stavební rozvoj
Hlavní příčinou početního růstu staveb v rámci historického intravilánu sídel bylo dělení usedlostí podle dědického práva. Staví se chalupy, domky i výměnky, přičemž v případě údolních lánových vesnic zpravidla zastavují údolní polohy. Důležité údaje o tomto vnitřním rozvoji nesou především popisná čísla, pokud nedošlo k pozdějšímu přečíslování domů.
Velké usedlosti
Velké usedlosti movitějších sedláků zaujímají nejvýhodnější postavení z hlediska dostupnosti i kvality obdělávané půdy. Jsou situovány zpravidla na terase se snadnou dostupností obhospodařovaných polností a mimo ohrožení povodněmi. Jejich umístění a velikost se přitom často bezprostředně vztahuje k vrcholně středověkému založení sídla a zároveň nám umožňuje odlišit pozdější rozvoj včetně sociální diferenciace obyvatel.
Údolní lánová vesnice tvořená sociálně a tudíž velikostně diferencovanou zástavbou, mapováno v roce 1839 (© ČÚZK, zdroj map: www.archivnimapy.cuzk.cz).
Obecně přitom platí, že velké usedlosti situované v nejvýhodnějších polohách jsou starší než malá hospodářství v méně výhodné poloze. Situace je ovšem komplikována pozdějšími přestavbami, v jejichž důsledku může být současný stav opačný. Může to být ostatně dáno rovněž majetkovými poměry, dovolujícími velkým hospodářům častější stavební úpravy podmíněné technickými inovacemi v oblasti vaření a vytápění nebo inspirované architektonickým výrazem vrchnostenských staveb.
Malé usedlosti a výměnky
Z hlediska sídelního rozvoje mladší a měřítkem drobnější stavby zastavují údolní nivu, přičemž zaujímají přípotoční prostor pod velkými usedlostmi. Tento prostor je sice méně výhodný z hlediska tvaru i velikosti stavební parcely a místy ohrožován povodněmi, avšak dostupný z hlediska vlastnictví a vzdálenosti od velkých usedlostí.
Z těchto usedlostí často pocházejí osamostatňující se členové rodiny nebo naopak odstupující hospodáři. V prvém případě se zpravidla jedná o malá hospodářství, nevyžadující s ohledem na menší rozlohu polností a počet ustájených zvířat rozměrné hospodářské zázemí. V případě druhém jsou pro hospodáře zřízovány výměnky, ať již v podobě samostatně přístupných prostor v rámci usedlosti nebo nových stavebních objektů. I v těchto případech však může být historická rodinná vazba v důsledku jejich situování naproti nebo vedle větší usedlosti nadále patrná. Někdy mohou být dokonce stavebně propojeny, charakterizovány dvojicí dvorů různé velikosti (viz. ortofotomapa vlevo).
Zděné stavby čtyřbokých dvorců – typy a konstrukce staveb, stavební prvky
Provoz a půdorysné rozměry hospodářského dvora zůstávají u zděného dvorce obdobné jako u starších dvorců s roubenými stavbami. Někdy mohou být rozměry v podstatě shodné, zvláště pokud došlo k přestavbě domu a hospodářských objektů na témže místě. Podoba staveb je navzdory obdobným architektonických formám odlišná v důsledku použití jiného stavebního materiálu.
Prostor hospodářského dvora s průjezdy krytými konstrukcí střechy nebo patra. Jednu ze stran dvora obvykle zaujímala kolna, charakterizovaná u zděné architektury arkádou z klenutých pasů podepřených sloupky nebo pilíři. (foto: MaČe • fotogalerie).
Průjezd do dvora
Kromě domu a hospodářských staveb se mění rovněž podoba vjezdů či průjezdů do prostoru dvora, po obvodě pevně uzavřeného zděnými stavbami. Na rozdíl od starších dřevěných konstrukcí nacházejí uplatnění vjezdy či průjezdy klenuté, resp. s vyzděnými pasy klenutého tvaru. Nad průjezdem se často nalézá podávací vikýř nebo sýpkové polopatro či patro. V případě okapově orientovaného domu patrového uspořádání mohou být v patře nad průjezdem i prostory sloužící bydlení.
Kolny s arkádou
I po nástupu mladší a zděné vrstvy zástavby zůstává kolna, sloužící odstavení strojů, vozů, saní i jiným účelům, nedílnou součástí čtyřbokých dvorců.
Namísto dřevěných kolen se sloupky vynášejícími trámové zastropení nebo přímo konstrukci krovu jsou však prováděny klenuté konstrukce. Dvorní průčelí kolny v důsledku tohoto konstrukčního řešení charakterizuje arkáda s řadou oblouků spočívajících na sloupech nebo pilířích z kamene nebo cihel. Oblouky mají zpravidla půleliptický nebo segmentový tvar, průřezy sloupů nebo pilířů se rovněž mohou vyznačovat různých profilem, např. kruhovým nebo mnohobokým.
Vlevo interiér vstupní síně zaklenutý plackovými klenbami do pasů, podlaha provedena z rozměrných kamenných desek. Dále na snímcích dveřní otvor, okenní otvory a konstrukce zastřešení nad zápražím (foto: MaČe • fotogalerie).
Kusové prvky
Rozšíření techniky zdění provázela produkce a následné užití řady kamenických prvků. Kamenické prvky byly užívány např. na sloupy, parapety nebo portály. Kamenné kvádříky sloužily rovněž na klenuté konstrukce. Početnější uplatnění kleneb v interiérech domů a hospodářských staveb ovšem nastává až při použití pálených cihel. Důvodem jsou pravidelné rozměry cihel a menší pracnost zdění z tohoto kusového staviva.
Klenby s pasy
Kromě klenebních pasů v rovině stěny (záklenky otvorů, vjezdy do dvora, arkády kolen atd.) se běžné stávají i výše uvedené konstrukce kleneb. Při několika klenebních polí jsou opět běžně doprovázeny či odděleny mezilehlými klenebními pasy. Vrcholné uplatnění klenební techniky nastává ve 2. polovině 19. století a to zejména v interiérech domů, výměnků i některých hospodářských staveb.
Užití dřeva
Ani zděné obytné a hospodářské stavby se v minulosti neobešly bez užití dřeva. Klenuté jsou pouze některé prostory (např. vstupní síň domu nebo výměnku), zatímco jinde jsou nadále běžné trámové stropy. V důsledku protipožární úpravy a provedení podhledů za účelem polospalného a nespalného provedení stropů se však nemusejí trámy v interiéru pohledově uplatňovat. Po celou dobu tradičního stavitelství zůstávají dřevěné rovněž konstrukce krovů, třebaže se krovové soustavy mění v důsledku použití nespalné avšak značně těžké střešní krytiny (pálené tašky). Dřevěné zůstávají pochopitelně i výplně stavebních otvorů, jako jsou okna, dveře a vrata.
Zděné čtyřboké dvorce – konstrukce a výzdoba staveb, orientace domů
Úplnou změnu stavebního materiálu (nejen) u čtyřbokých dvorů zapříčinilo opakované vydávání požárových řádů. Kromě nehořlavosti a větší odolnosti kamene vůči vlhkosti umožnila postupné přezdívání roubených staveb i změna vytápění. Oproti dřevu má zdivo nízkou dotykovou teplotu a menší tepelný odpor, zděné prostory jsou proto pocitově i reálně chladnější.
Čtyřboký dvůr tvořený obytnými a hospodářskými stavbami zděného provedení, na jejichž průčelí se uplaťnuje plastická výzdoba. V důsledku pozdějších stavebních úprav často dochází ke zjednodušení výzdoby. Vlivem povětrnosti často zaniká i barevná výzdoba (foto: MaČe • fotogalerie).
Průčelí a okna
Zatímco architektonická forma zděných staveb zprvu navazuje na stavby roubené konstrukce, určovaná dosud funkčně vyhovujícím dispozičním uspořádáním celku i jednotlivých staveb včetně tvaru střech, výzdoba průčelí se poměrně výrazně proměňuje.
Důvodem je technika provedení i slohové vlivy, které přispívají k více či méně tektonizujícímu pojednání průčelí včetně již zděného štítu. Zde se objevuje typické členění zděné architektury ve formě rámů po obvodě, kvádrování na nároží, římsy v úrovni základny štítu a zároveň stropu, krajní a mezilehlé pilastry, text aj. Později se tato výzdoba výrazně zjednodušuje, pokud již nechybí zcela často vlivem pozdějších stavebních úprav nebo neúdržby. K zániku nebo zjednodušení dochází rovněž v případě barevné výzdoby, vystavené nejvíce působení zdejších klimatických vlivů.
Nově se na průčelí objevují půlkruhové tvary větracích otvorů, které známe i z jiných regionů charakterizovaných zděnou klasicistní a mladší architekturou (např. Broumovsko). Okenní otvory jsou opatřeny okenními rámy s 6 či 8 skleněnými tabulkami, případně již nově členěny ve tvaru kříže nebo písmene “T” s tabulkami dvojnásobných rozměrů.
Čtyřboké dvory se štítově orientovanými zděnými domy krytými sedlovou střechou opatřenou valbou v horní třetině štítu. Mladší zděné domy se často již vyznačují okapovou orientací a patrovým uspořádáním (foto: MaČe • fotogalerie).
Střešní krytina
Nespalné provedení domů nespočívalo jen ve vyzdění pece, komína a stěn v celém půdorysném a výškovém rozsahu, ale rovněž pokládaní nespalné střešní krytiny. Obvykle se užívala skládaná krytina, ponejvíce pálené tašky nebo lehké vláknocementové šablony.
Orientace domu
Přestože u celozděných čtyřbokých dvorů nadále převažují domy štítové orientace, objevuje se v důsledku překrytí vjezdu patrem i mladší okapové řešení. Společně s tímto mizí obvyklý tvar zastřešení s nízkou valbou nad lichoběžníkovým štítem, charakteristickým pro starší roubené domy nebo jejich zděné nástupce.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poličsko a jižní Litomyšlsko – krajina, vesnice a čtyřboké dvory © Martin Čerňanský