Větrný mlýn dřevěný, tzv. beraní nebo sloupový či německý a mlýn zděný, tzv. holandský

Větrný mlýn

Větrné mlýny se budovaly pro nedostatek vodních toků na návrších a v rovinách s pravidelným a dostatečně silným větrem (zvláště v Moravské bráně, v Opavském Slezsku, v Pomoraví a v severních a severovýchodních Čechách) a byly určeny hlavně k šrotování a mletí obilí. Složení větrného mlýna je poháněno větrem, který se opírá o čtyři křídla na vodorovné hřídeli. Vyskytuje se rovněž pod dalšími názvy, jako „větrňák„, „větřák“ nebo „větrník„.

Nejstarší zpráva o větrných mlýnech v Čechách je ze 13. století. Dřevěné větrné mlýny se často ze sociálně ekonomických důvodů stěhovaly (J. Vařeka, str. 248/kráceno). [1-4]

též, str. 247

Větrňák, větrník

Doplnit, viz Praha, tramvajová zastávka Větrník a stejnojmená kolej ÚK Na Větrníku dle dosud stojícího tělesa větrného mlýna (MaČe)

též, str. 248

Větřák

1. Větrný mlýn

/ nářečně

2. Zápěra (viz heslo Krov a konstrukční prvky krovu)

Typy větrných mlýnů

Na území naší republiky je zastoupen:

Dřevěný větrný mlýn

1. Dřevěný větrný mlýn beraní (též sloupový, německý) , který je podle směru větru celý otočný (je u nás nejpočetnější a ikonograficky doložen na vedutě Prahy z roku 1562). Ve větrném mlýně ve Velkých Těšanech instalovalo expozici Muzeum Kroměřížska.

též, str. 203

Sloupový větrný mlýn

Zděný větrný mlýn

2. Zděný větrný mlýn holandský ve tvaru válce nebo komolého kužele s otáčivou kuželovou střechou a křídly, (u nás nejstarší doklady z 18. století). Ve zděném větrném mlýnu holandského typu z roku 1842 v Kuželově (okres Hodonín) a v přilehlém objektu je expozice Technického muzea v Brně, které je majitelem tohoto areálu.

Malé větrné mlýny

3. Malý otáčivý nebo neotáčivý větrný mlýn severovýchodní Moravy z počátku 20. století, často se šesti i více křídly. (J. Vařeka, str. 248/kráceno). [1-4]

Konstrukce větrných mlýnů

Štenýř

1. Lidový název pro střední mohutný dubový sloup větrného mlýna beraního typu, označovaný také „hlavni slóp“, „otec“, „tatik“ ap (J. Vařeka, str. 224).

2. Mohutný sloup u štenýřové konstrukce zvonice, tvořené zpravidla čtyřmi sloupy (MaČe, doplněno).

Sedlo

1. Krátký trámec vložený mezi podporu a hlavní nosné vodorovné trámy (kladí, břevnoví, průvlak). Sedlo s trámem se spojuje svorníky.

2. U větrného mlýna beraního se sedlem rozumí čtvercový rámec, sestavený kolem středního sloupu (tzv. „ otec “) ze čtyř krátkých dubových trámů. Sedlo je usazeno v žlabech („ pracnách “) na horní plošce dubových trámů („ apoštolů “) podpírajících střední sloup (lit. 016: J. Vařeka, str. 190/upraveno, rozděleno do dvou bodů).

Rygl, též Rýgl

/ nespisovně, z němčiny

1. Závora, zástrčka;

2. Ležaté trámy ve stěnách dřevěného větrného mlýna;

3. Příčka na dřevěných dveřích (J. Vařeka, str. 188/změněn slovosled u druhého bodu).

Apoštolé

Čtyři stejně tlusté dubové vzpěry nesoucí trámový rámec („sedlo“), obepínající střední sloup („tatík“, „otec“) větrného mlýna beraního typu. Nahoře apoštolé podpírají (ze čtyř stran) střední sloup a dole jsou pomocí zářezů („pracny“) zapuštěny do základu dubového kříže („podešve“) pod úhlem 45 stupňů (J. Vařeka, str. 11).

Apoštolé jsou dubové trámy s nimiž se setkáme u spodní nepohyblivé konstrukce sloupového větrného mlýna – tzv. beraní či německý typ. Ze statického hlediska představují apoštolé šikmé vzpěry zajištující ze čtyř stran polohu středního sloupu, kolem kterého se celý mlýn vyjma této konstrukce otáčí. Dolní část těchto trámů je zapuštěna do základového roštu ve tvaru kříže, uloženého na zpravidla kamenné podezdívce (MaČe).

Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] Burian, V. – Pokorný, O.: Soupis a členění větrných mlýnů v Československu (Český lid 62, 1975)

[2] Pokorný, O. – Vařeka, J. : Lokality větrných mlýnů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zjištěné na základě kartografických elaborátů pozemkových katastrů 19. století (Český lid 62, 1975)

[3] Vařeka, J: Větrné mlýny na Moravě a ve Slezsku (Uherské Hradiště 1967, 2. vydáníá 1982)

[4] Vařeka, J: Výsledky etnokartografického studia větrných mlýnů v Československu (Český lid 62, 1975)

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.