Krov a konstrukční prvky krovu – krokev, vaznice, vazný trám, výměnek atd.

Svislé prvky ve vazbě i mimo vazbu

Sloupek

Rozsocha, socha

1. Tenčí kmen (popř. sloupek) nahoře vidlicovitě ukončený. Socha (též rozsocha) tvoří základní nosný prvek sochového krovu, jehož počátky sahají až do pravěku;

2. Plastika (V. Frolec, str. 204).

Polosocha

Kratší socha (ve významu svislého konstrukčního prvku, který je na horním konci rozvidlený) nebo sloupek (s pásky) nesoucí hřebenovou vaznici. Polosochy bývají zapuštěny do vazných trámů, na rozdíl od soch postavených na úrovni terénu (viz. níže polosochový krov) (J. Vařeka, str. 172/doplněna posl. věta).

Šikmé prvky ve vazbě i mimo vazbu

Krokev

Šikmý trám v plné nebo prázdné (jalové) vazbě krovu. (MaČe)

Leměz

Tenčí postranní tyč držící krytinu u krovů s hřebenovou vaznicí, dochovanou v jihozápadních Čechách. Na Sušicku se tyto postranní tyče nazývají „štípané krokve“ na rozdíl od běžných vzepřených krokví z hraněných trámů. Tvary lemězů jsou různé – oloupaná tyčkovina, přitesaná tyčkovina, tenčí hranolky, polštáře (trámečky hraněné jen po dvou stranách) apod. (viz. krov s hřebenovou vaznicí)(J. Vařeka, str. 112/kráceno o regiony mimo území naší republiky).

též str. 113

Lemíz

též

Vláče

/ nářečně, Plzeňsko

Lemězy u krovů s hřebenovou vaznicí, používaná hlavně u srubů s roubenou valenou klenbou. Vláče v podobě tyčí se kladly na vnější vrstvu mazaniny roubené klenby, nahoře se křížila a zavěšovala se na hřebenovou vaznici. K tyčím byly přibity latě, na něž se přišívaly došky (viz. krov vláčový) (J. Vařeka, str. 251).

Námětek

též Štych

/ nářečně, Českomoravská vrchovina

Kratší trám připevněný ke krokvi nad okapem. Námětek vyrovnává rozdíl mezi patami krokví a okrajem střechy nad římsou. Dolní konec námětku spočívá na stropním trámu nebo na okapové vaznici (J. Vařeka, str. 127/kráceno).

Nárožnice

/ nářečně, východní Morava, Slezsko

1. Štítové krokve (Slovácko)

2. Část valbové střechy, a to v užší straně stodoly (Slezsko) (V. Frolec, str. 129).

Šikmé prvky zavětrovací

Viz Ztužení neboli zavětrování.

Vodorovné prvky v příčných vazbách

Vazný trám

Příčný vodorovný trám krovu, do něhož jsou začepovány krokve. Vazné trámy jsou kladeny ve vzdálenosti nejméně 1 m a spolu s krokvemi vytvářejí tuhé trojúhelníky, které jsou podloženy pozednicemi, spočívajícími na obvodových zdech. Plné vazby se v lidové architektuře zhruba od 19. století rozmísťovaly na vzdálenost asi 4 m a mezi nimi byly krokve začepovány jen do kusých vazných trámů (krátčat) – prázdné vazby. Krátčata představující krajní části vazných trámů jsou navzájem spojeny výměnami, tj. trámky kolmo spojujícími vazné trámy mezi plnými vazbami.

U dřevěných staveb vazné trámy nejsou (resp. mohou být totožné se stropními trámy – stropnicemi) a proto se krokve čepují přímo do stropnic, do vaznicového věnce a v poslední vývojové fázi do okapové vaznice, pokud na ní nespočívají námětky.

U zděných staveb dochází s ohledem na požární bezpečnost k oddělení střešní konstrukce od stropní konstrukce přízemí nebo patra. Dochází tak ke zdvojení vodorovných trámů, přičemž spodní trámy představují stropní konstrukci a vrchní, vzdálené cca o 0,5 m, vazné trámy konstrukce krovu (lit. 016: J. Vařeka, str. 245/doplněno o termín prázdné vazby, text v závorce a poslední dvě věty).

též

Puntrám

/ nářečně, Morava

Hambalek, hambálek, hambalka

/ též v množném čísle
/ z němčiny Hahnenbalken = svázka v krovu, kohoutí hřada, vzniklo složením der Hahn + koncovka množného čísla en, tj. kohout a der Balken, tj. trám, nosník, břevno nebo kláda

1. Vodorovný trám spojující protilehlé krokve střechy (viz hambálková soustava)

2. Patro ve stodole (nářečně).

3. Bidlo na sušení prádla, umístěné zpravidla nad kamny (nářečně) (J. Vařeka, str. 60/doplněno o text kurzívou).

Hambalek je konstrukční prvek v soustavě hambalkového krovu, jehož (příčné) vazby mají tvar písmene A. Nejčastěji se jedná o krátký trámek rozpírající krokve namáhané ohybem od zatížení svislého (krytina, sníh) nebo vodorovného (vítr). Samotný hambalek zajištuje spolupůsobení krokví a je přitom zpravidla namáhán tlakem. Tím se liší i od později užívaných kleštin, namáhaných tahem v důsledku pokládání krokví na vaznice bez vytvoření tuhého rámu trojúhelníkového tvaru (vaznicový krov). S krokvemi je hambalek spojen tesařskými spoji, u starších krovů ještě plátováním (MaČe, doplněno).

Kleštiny

Vazný trám (J. Vařeka, str. 181).

Krátče

Zkrácený vazný trám v prázdné vazbě hambalkové, popř. vaznicové soustavy krovu, zapuštěný do podélné výměny. V lidovém stavitelství převážně u zděných staveb z 19. a 20. století (J. Vařeka, str. 100-101).

Vodorovné prvky kolmé na příčné vazby

Vaznice ve vrcholu

Vosel

/ nářečně, Chodsko

Podélně uložený vrcholový trám ve hřebenu střechy (J. Vařeka, str. 69, 252).

Vaznice uprostřed, středová vaznice, střední

Vazný trám, který se podle potřeby osazuje ve střešní konstrukci mezi hřebenovou a okapovou vaznicí (nebo pozednicí) (V. Frolec, str. 214).

Vaznice u okapu, okapová vaznice

též, str. 162

Platva

/ nářečně, severovýchodní Morava

též, str. 252

Vodvedení

/ nářečně, Chodsko

obdobně

Podkrokevnice, podkrovnice

Název posledního srubového trámu, u krokvového krovu podélná vaznice, v níž jsou krokve osazeny, popř. se o ni opírají (tzv. osedlání). Ve východních nářečích „krokevnica“, „podkrokevňa“, „podkrokevnica“. (J. Vařeka, str. 165).

též, str. 105

Krokevnice

dále

Pozednice

Podélný vodorovný trám položený nad stropními trámy na obvodové zdi stavení a nesoucí nebo podpírající krokve. V širší karpatské oblasti je poslední trám, plnící u roubených i zděných staveb funkci pozednice označován „krokevnice“, „ podkrokevnice “ apod., a to i tehdy, když se vlastně jedná o okapovou vaznici (Vařeka, str. 174/kráceno).

Výměnek

doplnit, např. u komína

Lať, střešní lať

Dřevěné tyč, resp. tyčové prvek kruhového nebo obdélníkového profilu. Na krovy, resp. krokve krovu, se latě přibíjejí březovými či jinými hřebíky ve vzdálenosti 15 cm a více. K latím se vážou došky z dlouhé žitné slámy nebo z rákosí, přibíjejí se na ně šindele (pomocí speciálních hřebíků s velkou hlavičkou, tzv. šindeláků) nebo se na ně klade tvrdá nespalná krytina (uchycení pomocí „nosu“ na rubové straně pálený tašek) (J. Vařeka, str. 112/doplněn o text kurzívou).

Rozměry střešních latí a jejich osovou vzdálenost určuje typ použité střešní krytiny (čím těžší krytina tím hustější je kladení latí zv. laťování) a rovně pokládka krytiny (např. u pálené krytiny šupinové nebo korunové kladení). (MaČe, doplněno).

též

Krokevňák, krokévka

/ nářečně, východní Morava

Označení pro střešní latě (J. Vařeka, str. 105).

taktéž

Lata

/ nářečně

Dřevěná podélná tyč na krokvích nebo lemězích, sloužící jako podklad, na nejž se připevňuje střešní krytina (spisovně lať) (J. Vařeka, str. 112).