Došková krytina, hladké a stupňovité kladení došků na střechu
Došková krytina je střešní krytina skládaná z došků a používaná zejména v rovinných a podhorských oblastech. V současnosti je došek používán ve velmi omezené míře na významné kulturní památky, větší měrou na expoziční objekty muzeí v přírodě. Oproti domu v jiných zemích je použití došků dosud běžné a to nejen v případě rozvojových zemí, ale rovněž v Evropě (Anglie atd.) (MaČe, doplněno)
Došková krytina
Materiálem doškové krytiny je žitná sláma nebo stébla rákosu či kukuřice, které jsou svázány ve snopky nazývané došky. Došky dlouhé 50 až 70 cm se přivazují k latím nebo tyčím vzdáleným 35 až 50 cm povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem (nedoporučuje se, drát může došky přeřezávat – pozn. autora serveru) . U okapu, popř. hřebene je krytí dvojité nebo se kryje šindeli či prkny. Tloušťka činí 25 až 35 cm. Na hřeben se kladou pásy jílovitého drnu. Došková krytina je velmi lehká, dobře izoluje, je však hořlavá. Byla základní krytinou v rovinných a podhorských krajích Čech, Moravy i Slezska (V. Frolec, str. 35/kráceno).
Došková krytina náleží mezi nejstarší a nejlehčí střešní krytinu vůbec. Nízkou hmotnost přitom odráží i subtilní konstrukce krovu, nevyžadující oproti mladší nespalným krytinám trámy velkých profilů ani husté kladení krokví či zavětrování. Střecha krytá doškovou krytinou se vyznačuje dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi, nacházejícími uplatnění především u nejstarších staveb bez stropní konstrukce nebo se stropní konstrukcí pouze nad částí půdorysu.
Výraznou nevýhodou majícím za následek postupné opouštění doškové krytiny je nebývale vysoká hořlavost, jež v kombinaci s otevřeným ohněm předznamenala zánik mnoha staveb. Mezi další nevýhodu náleží snadné podléhání hnilobě vlivem dešťových srážek nebo tajícího sněhu, jemuž je bráněno především kvalitním provedením a dostatečným sklonem střešních rovin. Střechy kryté doškami se obecně vyznačujcí strmějším spádem střešních rovin, zejména pak u stodol charakterizovaných staršími vysokými krovy (doplněno, MaČe).
Hladká střecha
též, viz str. 251
Vlasovitá slaměná střecha
Střecha krytá doškem vázaným klasem dolů, jen spodní řada a nároží bývají pokryty došky stupňovitými (stupňovitá střecha) nebo šindelem. Hladká střecha se na našem území vyskytuje častěji (V. Frolec, str. 62-63).
Stupňovitá střecha
Střecha s došky uspořádanými stupňovitě (MaČe, doplněno)
Pokládání došků
Pošívání střechy
Pokrývání střechy došky, které se přivazují k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. K posledně uvedeném viz připomínka výše (V. Frolec, str. 174/doplněna poslední věta).
Okolek, operek
/ nářečně, severovýchodní a východní Čechy
Šindelový okraj u doškových střech, spodní řada šindelů (V. Frolec, str. 143).
Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] Thatching. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-1-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thatching
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.