Dominikální vesnice založené v 1. polovině 19. století

K zakládání dominikálních vesnic dochází v 1. polovině 19. století a to v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby. Lokalita založení je zpravidla vymezena nedaleko nového průmyslového podniku. Z hlediska půdorysného uspořádání a umístění staveb se dominikální vesnice vyznačují obdobnými charakteristikami jako raabizační vesnice. Základem jsou geometrická schémata založená na pravidelné parcelaci.

Nové podniky a vesnice nebo osady

Dominikální vesnice nebo osady zakládané vlastníky nových podniků byly určené k bydlení nezemědělských dělníků. K založení zpravidla docházelo na půdě vrchnosti, odkud pochází též výraz dominikální vesnice (dominikál, tj. panská půda). Obdobně se můžeme setkat se slovním spojením dominikální paseky, představující mýtiny pro nové osady na místě vykáceného panského lesa.

S ohledem na hustou síť osídlení našich zemí již od středověkého období nepředstavují dominikální vesnice vždy nový sídelní útvar založený ve volné krajině. Naopak je velmi časté jejich přičlenění ke stavajícím sídlům středověkého původu a to ponejvíce v podobě samostatné osady nebo sídelní enklávy situované při okraji dosavadního zastavěného území.

Vesnice pro dřevaře

Typickým reprezentantem dominikálních vesnic jsou bývalé dřevařské osady nově založené v lesnatých horských oblastech. V návaznosti na postupující těžbu dřeva jsou zde budovány dřevařské podniky, zajišťující jeho zpracování i dopravu. Příkladem může být obec Dobrá na Šumavě, v jejíž blízkosti se nalézalo rovněž vaziště dřeva.

Stavební a pozemkové parcely

Pozemky dominikálních vesnic se zpravidla vyznačují velmi pravidelným uspořádáním. Pravidelná parcelace byla přitom podmíněna nejenom rovinatým terénem nebo jeho malou svažitostí, ale rovněž obdobnou sociální skladbou obyvatel (dělnické profese). Rozdíl mezi starými středověkými vesnicemi a novověkým půdorysem je patrný zejména na starších mapách. V řadě případů může být ovšem velmi dobře vysledován i na současných ortofotomapách nebo přímo v terénu (ponejvíce ulicový charakter se stavbami obdobné velikosti).

Chalupy a malé usedlosti

Dominikální vesnici nebo osadu tvoří pravidelně uspořádáné chalupy nebo malé usedlosti s domky a nevelkými hospodářskými stavbami. Charakteristickým rysem těchto provozně samostatných skladebných jednotek je přitom obdobné měřítko i architektonická forma staveb.

Typové projekty a plánová dokumentace

Samotné stavby jsou často řešeny jako projektový typ vypracovaný školenými projektanty. Ve své podstatě se jedná o typové projekty domů, ačkoliv vlastní provedení stavby bylo zpravidla odlišné v důsledku prací řemeslného charakteru. Řada tehdejších projektů domů či staveb se mohla dochovat i na plánové dokumentace, tj. stavebních výkresech.

Stavební fond dominikálních vesnic

Vedle půdorysného uspořádání je v důsledku nevelkého stáří vesnic poměrně dobře dochován historický stavební fond. Na rozdíl od vesnic středověkého původu doba výstavby řady staveb dosud odpovídá době založení obce, tj. 1. polovině 19. století. V důsledku typových projektů domů i pravidelného uspořádání jsou však dominikální obce nebo enklávy snadno narušitelné novostavbymi nevhodných forem a umístění.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Dominikální vesnice © Martin Čerňanský

Literatura a odkazy k tématu:

ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.