Vesnice s návsí víceúhlou – polygonální náves a lineární lánová plužina

Mezi návesními vesnicemi vrcholného středověku vynikají vsi mající pravidelně vyměřené návsi, ať již pravoúhlého (čtverec, obdélník) či jiného tvaru (trojúhleník, lichoběžník). Těmto často odpovídá do jisté míry pravidelná lineární lánová plužina se souběžnými polními lány.

foto: Vesnice s pravoúhlou návsí

Příklady vesnic s návsi obdélníkového tvaru. Náves vymezují usedlosti, zatímco mladší domkářská zástavba je situována na okraji nebo přímo v návesním prostoru.
Dědictví zemědělské kultury, Foto: MaČe • fotogalerie

Náves

Velikost pravidelně vyměřených návsí byla různá, často podstatných rozdílů mezi jednotlivými vesnicemi. Závisela přitom na počtu sedláků či přesněji polních lánů, do kterých byl okolní odlesněný prostor rozdělen či spíše vyměřen.

V případě většího počtu usedlých mohou návsi dosahovat značné rozlohy, srovnatelné půdorysem i velikostí s náměstími tehdy zakládaných městeček a měst. Lze přitom předpokládat, že vyměření pravidelné návsi polygonálního (tj. mnohobokého, vícebokého) tvaru nebylo díky menší členitosti předem vytipovaného terénu i znalostem geometrie obtížné.

Stavební parcely

Kromě půdorysu návsi byly pravidelné též stavební parcely, orientované zpravidla kolmo na stavební čáry totožné s obvodem návesního prostoru. Parcelaci přitom tvořily pro gotické období příznačné úzké a dlouhé pozemky, v rámci kterých byly umístěny jednotlivé stavby usedlostí. V prostředí města byla situace obdobná, s měšťanskými domy při náměstí a zadními dvorními trakty.

Na rozdíl od starších vesnic jsou vlivem pravidelného půdorysu návsi jednotlivé usedlosti již umístěny na shodné návesní čáře, která odpovídá příslušné straně návesního prostranství. Současně jsou díky parcelaci založené na vyměřovací soustavě již postaveny těsně vedle sebe. K odchylkám od tohoto pravidelného schématu mohlo docházet v případě, kdy přírodní podmínky (vodní tok, podmáčení) nebyly vhodné ke stavbě nebo si vynutily její nepravidelné umístění či orientaci.

Plužina a polní lány

Na stavební parcely navazovaly často shodně dělené pozemky určené k hospodaření, přičemž v případě vesnických sídel mohly dosahovat až na hranici katastru. Oproti návsi a stavebním parcelám lze v případě plužiny předpokládat její složitější rozměřování do jednotlivých polních lánů. Kromě velikosti a odpovídající kvality půdy se musela zohlednit rovněž snadná dostupnost obhospodařovaných pozemků. Z této dostupnosti vyplýval přednostně požadavek na situování každého lánu přímo za zahradou či stodolou usedlosti. Šířka polního lánu přitom zpravidla odpovídala šířce stavební parcely, resp. zahrady.

V blízkosti obce rozvržení lánové plužiny navazuje na stavební parcelaci a zůstává zpravidla kolmé nebo mírně šikmé k návesním frontám. S přibývající vzdálenosti od usedlosti však bývá terén již členitější a početnější jsou rovněž přírodní překážky. Z tohoto důvodu lánová plužina (bohužel dnes již často zcelená) obvykle ztrácí na původním směru i počáteční pravidelnosti vyměřovací soustavy.

Rohové úseky a cesty

Odlišná situace ve vyměřování nastávala u ploch mezi jednotlivými směry lánů, tedy na pomyslném „nároží návesního prostoru“. Uvedené plochy neměly přímou vazbu na jednotlivé usedlosti a mohly sledovat některý z hlavních lánových směrů nebo být rozměřeny jiným způsobem.

Často však byla situace komplikovanější, neboť se zde nacházely komunikace vedoucí do návesního prostoru a někdy též svažitější terén. Společně se samotnou návsí náleží tyto plochy mezi první, které jsou při sídelním rozvoji v období novověku zastavovány domky a chalupami.

Autor textu a fotodokumentace k Návesní lánové vesnice © Martin Čerňanský