Salaš a salašnické, tj. pastýřské stavby – koliba a košár

Salaš

Salaš je základní jednotka při salašnickém chovu ovcí, tj. pastýřském a nikoliv ve chlévech. V salaši a kolem salaše probíhal každodenní hospodářský a společenský život pastýřů. Nejdůležitějšími stavbami salaše byly koliba a košár. Na našem území se salašnickým chov ovcí týkal zejména oblasti Moravskoslezských Beskyd (V. Frolec, str. 189/kráceno).

Salašnické stavby

též, str. 155

Pastýřské stavby

Stavební objekty spojené s karpatským horským pastýřstvím. Zabezpečovaly ustájení i střežení stáda, bydlení pastýřů a sloužily při zpracování mléčných salašnických produktů. Osobitým znakem salašnických staveb byla jejich archaičnost, sezónní charakter a položení ve vzdáleném horském terénu. Typickými salašnickými stavbami jsou koliba a košár. Salašnické stavby tvoří součást tzv. karpatské salašnické kultury (V. Frolec, str. 189/upraveno).

Koliba

Salašnická stavba sloužící jako sezónní bydlení pastýřů a jeho prostor, v němž se zpracovávají mléčné produkty (ovčí sýry aj.) a ukládají předměty denní potřeby.

Nejstarší doklady o kolibách z našeho území pocházejí z 17. a pozdějších století. Koliba bývá různě stavebně řešena a to jako:

  • roubená
  • prkenná

Nejčastější byly koliby roubené, které jsou zároveň vývojově starší. Mladšího původu jsou koliby prkenné, které se stavěly hlavně přikošárování údolních luk a pastvin; byly skládací a daly se přenášet. Z hlediska dispozičního jsou koliby

  • jednoprostorové
  • dvouprostorové

Vstupní část se označuje „koliba“, zadní část „komárnik“, „komora“, Ve vstupní části je otevřené ohniště („vatra“), kde se připravuje strava a zpracovávají mléčné produkty. Jsou tu i lavice na spaní.

Do zadní části se ukládají hotové mléčné výrobky a nádoby potřebné k jejich výrobě. Je tu zpravidla i police na sušení sýra. Koliby byly budovány stabilní nebo se dopravovaly (na kolech, saních nebo nosítkách) z místa na místo.

Názvu koliba se někdy používá i pro označení jiných sezónních přístřešků (např. pro dřevorubce apod.) (V. Frolec, str. 93)

Košár

Ohrada pro ovce na pastvině, louce nebo poli. Je sestavená z plotů vodorovně nebo svisle vypletených z proutí (košinový košár), větví, štíp („tyninový“ košár) nebo zhotovených z prken (žerďový košár).

Do poloviny 19. století byly košáry většinou nepřenosné, měly oválný nebo kruhový půdorys. Od poloviny 19. století převládaly přenosné košáry obdélníkového tvaru, jichž se používalo při speciální vyhnojovaní technice – košárování. Nejstarší zprávy o košárech pocházejí na našem území z 16. století. Košár slouží k soustředění ovcí přes noc, v době hnojení, k veterinárním úkonům apod. Při dojení ovcí je přehrazen strungou (V. Frolec, str. 98)

Pajta

1. Chlév pro ovce na salaši (východní Morava) (V. Frolec, str. 152/kráceno).

Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka

Poznámky a citace k příspěvku:
Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Přejít nahoru