Křídlo domovní, štítové, okenní nebo dveřní

1. Část budovy svírající s jinou její částí určitý úhel nebo vystupující z líce stavby po celé její výšce nejméně o dvě okenní osy. Křídlo je obvykle umístěno ve střední nebo krajní části půdorysu, který nabývá složitějšího obvodu. Oproti jednoduchému geometrickému útvaru se zpravidla jedná o půdorysy ve tvaru písmene např. „E“, „F“, „T“, „L“ nebo „H“, pokud křídla nejsou vzájemně kolmá rovněž o další tvary např. V. U některých staveb je křídlo mladší přístavbou k historickému objektu, přičemž zde může být sitováno sociální zařízení nebo schodiště (např. u škol, často též zvyšovaných do patra).

2. Postranní, dolů se rozšiřující část štítu (též ramena štítu). Mohou se vyznačovat tvarem přímým, vypuklým nebo vydutým, případně kombinací různých úseků. Někdy se označují jako křídlové štíty, resp. štíty s postranními křídly.

3. Křídlo u výplní otvorů, ve smyslu dveřních, vratových nebo okenních křídel (jednokřídlé, dvoukřídlé); rovněž jako součást movitého vybavení (křídlo u skříně apod.). V závislosti na účelu mohou být křídla plná nebo prosklená, podle konstrukce nejčastěji svlaková nebo rámová (výplňová), podle kotvení pevná, otočná nebo posuvná křídla (lit. 016: V. Frolec, str. 109/doplněn text kurzívou, třetí bod přepracován).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.

Přejít nahoru