Předsíň je vstupní prostor před vchodem do síně, též krytá chodba

Předsíň bývá různě stavebně řešena, situovaná zpravidla z nádvorní strany. Má různé lokální označení ( „předsínek“, „přísinek“ aj.) (V. Frolec, str. 178).

Portikus, porticus

Otevřená sloupová chodba před hlavním vstupem do budovy nebo halová stavba s řadou sloupů před plnou stěnou. Porticus (též portikus) byl oblíbeným motivem antické architektury. V lidové architektuře má charakter portiku např. slezská „počinka“ („podsínek“) a hanácký žudr (V. Frolec, str. 173).

Podsínek, podsíněk

(nář., Slezsko, Valašsko)

též

Počinka

(nářečně Slezsko)

1. Uzavřený krytý prostor (krytá chodba), přidružený k jedné nebo několika obvodovým stěnám domu. Prostor vznikl rozšířením a prodloužením střechy a uzavřením prkenným bedněním, připevněným na rámové konstrukci bočních stran. Má ochrannou funkci, slouží:

  • ke komunikaci mezi obytnou částí a hospodářskými prostory
  • ke skladování různých předmětů
  • k úschově vozu
  • je také místem pracovním.

Podsínek je typickým prvkem horského roubeného domu v Těšínském Slezsku a na východní Moravě. Vyskytuje se i pod dalšími podobnými názvy „pociněk„, „počini„, „počinka„, „podšyni„, „podtinek„, „potinka„. Někdy bývají do podsínku vestavěny chlívky pro vepře a kozu, ohrada pro slepice a záchod.

2. Zděná předsíň u opavského domu ve tvaru portiku s několika sloupy, které jsou propojeny klenutými oblouky; v horní části je někdy světnička. U menších domů bývá podsínek uzavřen. Celkový vzhled zděného opavského podsínku, který vznikl v 2. polovině 19. století a jehož nejbližší obdobu nacházíme v Horním Slezsku (dnes území Polska), ukazuje na vývojové souvislosti s městskou architekturou (V. Frolec, str. 168/změněn slovosled).

Žudr

Předsíň domů na Hané, známá jako žudr. Z hlediska architektonického má formu rizalitu, z italského „risalto“ (tj. reliéf, výběžek či plastický prvek, ale též důraz, nápadnost), neboť předstupuje před průčelí a to po celé výšce stavby (MaČe).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Přejít nahoru