Památky a historické stavby – stavebně-historické prostředí vesnice I.
Ze stavebně-historického hlediska můžeme naše vesnice charakterizovat řadou určujících charakteristik, jejichž společným jmenovatelem je rozmístění a podoba stavebního fondu. Umístění staveb a jejich vnější výraz je přitom odrazem historického vývoje osídlení i dějin architektury (nejen) na vesnici.
Mezi výrazné stavební dominanty vesnických sídel náleží zejména kostelní stavby. Snímek zachycuje farní kostel Sv. Filipa a Jakuba na hoře Ostrá. Obec Všeň, okres Semily (foto: MaČe • fotogalerie)
Mezi základní znaky našich historických vesnic náleží zejména:
Stavební dominanta
Pro většinu historických vesnic na území Čech, Moravy a Slezska je příznačná existence a dominantní kompoziční uplatnění významné stavební památky. Jedná se zpravidla o církevní nebo vrchnostenskou stavbu důležitou jak z hlediska historie obce, tak z pohledu architektonických dějin na osídlení konkrétní lokality. V naprosté většině případů se totiž jedná o velmi hodnotnou a nejstarší hmotně (fyzicky) dochovanou stavbu v obci, jejíž přínos pro neopakovatelný obraz vesnice v krajině je naprosto nezastupitelný.
Touto stavbou může být například
- románský nebo gotický kostel
- gotická tvrz
- renesanční nebo barokní zámek
- panský hospodářský dvůr
a řada dalších staveb zasluhujících nejvyšší stupeň památkové ochrany. Neméně časté již od doby původního založení historické vesnice v chráněné poloze je dominantní uplatnění přírodního útvaru (vyvýšenina, skála, ostroh), případně uplatnění krajinné a stavební dominanty současně (kostel na návrší).
Stavební fond
Vesnická sídla charakterizuje poměrně jednotná hladina zástavby, ve které jsou všechny tradiční obytné a hospodářské stavby nejvýše (jedno)patrového uspořádání. Současně se veškerá nízkopodlažní zástavba vyznačuje podobnými architektonickými formami
- protáhlý půdorys obdélníkového tvaru
- strmý sklon střešních rovin v rozsahu 35-45 stupňů atd.
Historický stavební fond včetně parcelace (rozdělení pozemkové držby) odrážející přírodní podmínky, konfiguraci terénu i sociální rozvrstvení obyvatelstva je nadále početně i výrazově naprosto převažující v obraze naší venkovské krajiny a má zcela určující význam pro tvářnost a identitu našeho venkovského prostředí.
Drobné stavby
Nedílnou součástí naší kulturní krajiny i zastavěného území jsou drobné sakrální stavby, vypovídající o duchovní a hodnotové orientaci založené na křesťanských základech. Příkladem mohou být četné
- kapličky
- boží muka
- křížky apod.
Drobné náboženské, technické i obecní stavby představují nedílnou součást naší kulturní krajiny i sídel. Snímek zachycuje kapličku a křížek na podstavci Obec Dešov, okres Třebíč (foto: MaČe • fotogalerie)
Dalšími stavbami v krajině i vesnicích jsou drobné technické stavby, sloužící komunikaci
- milníky
- lávky
- venkovní schodiště apod.
nebo doprovázející výrobní či vodohospodářské činnosti
- zpevněné vodní náhony
- studánky apod.
Mezi drobné stavby můžeme zařadit rovněž umělecká díla
- sochy a sousoší – světců
- pomníky – pomníky padlým I. a II. světové války, obětem neštěstí nebo přírodních živlů atd.
V zastavěném území – intravilánu nebo volné krajině – extravilánu se drobné stavby často nacházejí:
- na veřejných prostranstvích – náves
- v blízkosti významných staveb – kostel, zámek
- v místě křížení historických cest
- na místě významné historické události
Drobné náboženské (sakrální) stavby a pomníky bývají často doprovázeny vzrostlými stromy vysázenými po obvodě.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Historické prostředí vesnice © Martin Čerňanský