Jakub Bursa – život a dílo zednického mistra

Jakub Bursa byl proslulý zednický mistr narozený roku 1813 v Dolních Nakvasovicích. Zde a v okolních obcích Vlachovobřezska později tvoři. Zemřel roku 1884 ve Vlachově Březí, kde má umístěnu pamětní desku.

Pamětní deska

Mramorová deska na paměť Jakuba Bursy

Mramorová deska na paměť Jakuba Bursy umístěná na průčelí obecního úřadu ve Vlachově Březí.
Vlachovo Březí, okres Prachatice
, Foto © MaČe • fotogalerie

Jakub Bursa pocházel ze zednické rodiny a ve svém rodném kraji začal působit po roce 1840 se třiceti až čtyřiceti zedníky. V kraji měl pověst pokrokového zedníka, který při přestavbách rušil černé kuchyně a zaváděl sporáky a tahové komíny.

Okruh působnosti J. Bursy

Vzhledem k jeho osobitému stavebnímu rukopisu a uvedení jména na dvou stavbách je možno určit jeho tvorbu ve vesnicích, v nichž přímo stavěl nebo byl přinejmenším inspiračním vzorem. Mezi těmito jmenujme Budkov, Buk, Bušanovice, Dolní Nakvasovice, Dvory, Jinín, Jiřetice, Koječín, LIbotyně, Lipovice, Litochovice, Miloňovice, Předslavice, Račí, Radhostice, Tvrzice, Zechovice a další.

Výzdoba průčelí jihočeských statků

Jakub Bursa jako jeden z prvních vtiskl průčelí jihočeských statků svérázný charakter rozvinutím ornamentu, plošné výzdoby a nápisů s letopočtem. Výše uvedené zdobné prvky byly kompozičně zvládnuty využitím dalších architektonických článků, jako lizén, pilastrů, říms, volut a oblouku (popř. trojúhelníku) zakončujícího vrchol štítu. Výzdoba v průčelí odpovídá také výzdobě stěn, okenních otvorů, výklenku, brány a branky.

Oblíbeným motivem Bursovy výzdoby je stylizovaný smrček se šiškami a použití písma jako výzdobného prvku. Poloreliéfní štukovou výzdobu modeloval bez nákresů přímo na omítku a polychromoval ji. Zatímco ve štítech domů často zobrazoval náboženské motivy, zejména Umučení, účelové stavby (hospody, kovárny) zdobil příslušnými symboly (J. Vařeka, str. 22/upraveno, změněn slovosled).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Přejít nahoru