Atika nebo atikový štít napodobují patro

Nízká ukončující zídka vystupující nad korunní římsu štítového či méně častěji podélného průčelí nebo štítová zeď o výšce patra, které napodobuje včetně členění, výzdoby průčelí a rozmístění otvorů. Některé otvory jsou slepé, iluzivní, přičemž toto vždy platí o krajních „otvorech“ nacházejících se již mimo obrys střechy / MaČe

Atika

Zídka nad průčelní římsou domu při okraji střechy, na kterou zakrývá pohled; opticky zvyšuje průčelí. V 19. století proniká vlivem slohové architektury do zděného stavitelství městeček a větších vesnic (např. v jižních Čechách – Stráž nad Nežárkou, Ponědrážka, okres Jindřichův Hradec). Kromě domů se atiky mohou vyskytovat rovněž u zděných bran. (lit. 016: J. Vařeka, str. 13/doplněno).

Atikový štít

Štítové zdivo vystupující nad přízemní nebo patrovou římsu je plynulým protažením průčelní stěny, jejíž plnou šířku sleduje. Oproti běžnému trojúhelníkovému štítu nabývá zhruba obdélníkového tvaru, čímž plně kryje příčný profil střechy a současně jej v horních rohových úsecích volně přesahuje. Atikový štít, výškově přesahující i hřeben střechy jež zakrývá, bývá ukončen

• rovně
• nízkým tympanonem
• obloukem

Ukončení je často zdůrazněno římsou sledujcí daný tvar. Štít bývá často zdoben balustrádou a iluzivními okenními otvory situovanými v krajních a přesahujících částech zdiva. Vyskytuje se u zděné lidové architektury se slohovými ohlasy (atika) (lit. 016: V. Frolec, str. 225/přepracováno).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.