Bedněné štíty a jejich poškození – nátěry, prkna a latě, kolíky a hřebíky

Kromě nosných roubených stěn a podpěrných konstrukcí jsou poškozením ohroženy i bedněné štíty. Prodloužení životnosti souvisí nejen s vhodnou povrchovou úpravou, ale též pravidelnou údržbou odstraňující drobná poškození.

Příklady poškození bedněných štítů roubených domů, projevující se zánikem povrchových nátěrů, hnilobou dřevěných prvků nebo jejich uvolněním (foto: MaČe • fotogalerie).

Povrchové nátěry

V důsledku působení povětrnosti zpravidla rychle zaniká nebo již téměř zcela zanikla dřívější povrchová výzdoba štítů. Pro některé regiony lidové architektury v ČR byla přitom charakteristická náročná polychromie, jinde převládalo prosté obílení štítu nebo jen některých prvků. Vápenný nátěr dřeva, ať již použit jako finální úprava nebo podklad pro ornamenty malované hrudkou, zpravidla plnil i důležitou ochrannou a konzervační funkci.

V případě obnovy povrchové úpravy je nezbytné vyvarovat se neprodyšných nátěrových hmot. V důsledku vysokého difúzního odporu nemůže navlhlé dřevo vysychat.

Hniloba dřeva

Časté poškození bedněných štítů představuje hniloba dřevěných prvků v důsledku dlouhodobého působení zvýšené vlhkosti. Nejvíce postižena přitom bývají prkna nebo lišty tvořící štítová ramena a použitá na:

• okřídlí
• ostřešnice

Poškozeny mohou být rovněž vodorovné římsy, oddělující štít od přízemí či patra nebo rozdělující plochu štítu do jednotlivých úrovní. Oproti ramenům štítu však nejsou poškození zdaleka tak častá, stejně jako ani v případě jednotlivých prken tvořících bednění. Důvodem je částečná ochrana přesahem střechy, přičemž nezranitelnějším je obvykle část u okapu.

Poškození uvnitř plochy štítu v porovnání s okraji tedy zpravidla nebývá nejčastější. Výjimkou mohou být parapetní plochy pod osvětlovacími okny, zpravidla mladšího původu na místě původních větracích otvorů. Zde může docházet k zatékání z důvodu kombinace nevhodného provedení a dešťových srážek nebo jiných (např. netěsné květináče).

Uvolnění spojů

S hnilobou a trouchnivěním dřeva souvisí rovněž uvolnění spojovacích prostředků (dřevěné kolíky, kovové hřebíky), která nejsou rozvolněná vlákna schopna pevně svírat. V důsledku tohoto se samozřejmě uvolňují celá prkna nebo krycí lišty tvořící štít domu nebo hospodářské stavby.

K uvolnění vytažením spojovacích prostředku nebo vytržením z prkna či lišty může docházet i sáním větru, zvláště pak v blízkosti nezajištěných volných okrajů. Kovové spojovací prostředky mohou ztrácet na pevnosti i působením koroze.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poškození bedněných štítů © Martin Čerňanský