Sídelní rozvoj vesnic na Poličsku a jižním Litomyšlsku – velikost usedlostí a sociální rozdíly

Charakteristika sídel a plužiny je určována nejen historickým založením, ale často i podstatně větší měrou pozdějšími změnami. Na těchto se podílí zejména vlastnické poměry. S těmito souvisí nejen sídelní a stavební rozvoj, ale rovněž pozemkové úpravy.

Sociální diferenciace zástavby

Ortofotomapa vesnice s vyznačením některých čtyřbokých usedlostí nebo výměnků ilustrujících jejich různou velikost a umístění (© www.mapy.cz).

Sídelní a stavební rozvoj

Hlavní příčinou početního růstu staveb v rámci historického intravilánu sídel bylo dělení usedlostí podle dědického práva. Staví se chalupy, domky i výměnky, přičemž v případě údolních lánových vesnic zpravidla zastavují údolní polohy. Důležité údaje o tomto vnitřním rozvoji nesou především popisná čísla, pokud nedošlo k pozdějšímu přečíslování domů.

Velké usedlosti

Velké usedlosti movitějších sedláků zaujímají nejvýhodnější postavení z hlediska dostupnosti i kvality obdělávané půdy. Jsou situovány zpravidla na terase se snadnou dostupností obhospodařovaných polností a mimo ohrožení povodněmi. Jejich umístění a velikost se přitom často bezprostředně vztahuje k vrcholně středověkému založení sídla a zároveň nám umožňuje odlišit pozdější rozvoj včetně sociální diferenciace obyvatel.

Údolní lánová vesnice tvořená sociálně a tudíž velikostně diferencovanou zástavbou, mapováno v roce 1839 (© ČÚZK, zdroj map: www.archivnimapy.cuzk.cz).

Obecně přitom platí, že velké usedlosti situované v nejvýhodnějších polohách jsou starší než malá hospodářství v méně výhodné poloze. Situace je ovšem komplikována pozdějšími přestavbami, v jejichž důsledku může být současný stav opačný. Může to být ostatně dáno rovněž majetkovými poměry, dovolujícími velkým hospodářům častější stavební úpravy podmíněné technickými inovacemi v oblasti vaření a vytápění nebo inspirované architektonickým výrazem vrchnostenských staveb.

Malé usedlosti a výměnky

Z hlediska sídelního rozvoje mladší a měřítkem drobnější stavby zastavují údolní nivu, přičemž zaujímají přípotoční prostor pod velkými usedlostmi. Tento prostor je sice méně výhodný z hlediska tvaru i velikosti stavební parcely a místy ohrožován povodněmi, avšak dostupný z hlediska vlastnictví a vzdálenosti od velkých usedlostí.

Z těchto usedlostí často pocházejí osamostatňující se členové rodiny nebo naopak odstupující hospodáři. V prvém případě se zpravidla jedná o malá hospodářství, nevyžadující s ohledem na menší rozlohu polností a počet ustájených zvířat rozměrné hospodářské zázemí. V případě druhém jsou pro hospodáře zřízovány výměnky, ať již v podobě samostatně přístupných prostor v rámci usedlosti nebo nových stavebních objektů. I v těchto případech však může být historická rodinná vazba v důsledku jejich situování naproti nebo vedle větší usedlosti nadále patrná. Někdy mohou být dokonce stavebně propojeny, charakterizovány dvojicí dvorů různé velikosti (viz. ortofotomapa vlevo).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Poličsko a jižní Litomyšlsko – sídelní rozvoj vesnic © Martin Čerňanský