Gotika, renesance a interiéry staveb 15.-16. století

Ojediněle dochovaný vesnický dům z přelomu 15. a 16. století je trojdílného půdorysného uspořádání, se střední částí vyhrazenou vstupní síni. Ze síně je přístupná dymná jizba, jejíž výskyt ve venkovském prostředí je doložen až do třicetileté války.

Dymná jizba s pecí a ohništěm

Dymnou jizbou rozumíme vysoký obytný prostor, na jehož utváření mělo rozhodující vliv do prostoru otevřené ohniště s pecí, sloužící k přípravě pokrmů i vytápění. Právě s ohledem na značné množství produkovaného kouře musel být prostor dostatečně vysoký a navíc řádně odvětráván.

Dřevohliněný dymník

Nad ohništěm je proto umístěn dřevohliněný dymník, stavební útvar ve tvaru obráceného trychtýře, který má sloužit k zachycení co největšího množství kouře a jeho odvedení mimo vlastní prostor jizby.

Větrací otvory

K odvádění kouře sloužily rovněž větrací otvory umístěné nade dveřmi a nad běžnými osvětlovacími otvory (okny). Protože v pozdějších dobách byly větrací otvory zabedněny a navíc skryty pod hliněnou omazávkou stěn nebo pozdějších povrchových úprav, nemusí být tyto naše nejstarší dochované domy zpravidla na první pohled snadnou rozpoznatelné.

Dolní a horní komory

Zadní část domu je tvořena komorami, přístupnými rovněž z prostoru síně. Komory sloužily k uskladnění potravin a předmětů domácí potřeby. Prostory to byly nevytápěné, mající nízko položené stropy umožňující jejich patrové uspořádání. Horní komory pak byly přístupné schodiště vedoucím do patrové síně nebo na vnitřní pavláčku.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Gotika a renesance 15. – 16. století © Martin Čerňanský

Literatura a odkazy:

Lidové stavby. Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). STNL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *