Výškové uspořádání a zastřešení domů – přízemní, polopatrové a patrové domy

Na schématických příčných řezech je ve zjednodušené podobě nakreslena vývojová linie obytných staveb našich vesnických sídel. Nevhodnost poslední varianty, bohužel stále častější, dokládá i samotné porovnání uvedených staveb.

Nejstarší obydlí a dům s vysokou jizbou

schéma: Nejstarší obydlí a dům s jizbou

Příčný řez nejstarším obydlím a domem s jizbou

Dvojice schémat vlevo znázorňuje rekonstrukci nejstarších obydlí ze dřeva. Vpravo je zachycen dům s vysokou jizbou, ojediněle dochovaný i do současnosti.
ČVUT, Disertační práce, Kresba © MaČefotogalerie

Pomineme-li skalní převisy nebo jednostranné opření větví o skalní masiv, dalo by se za nejstarší obydlí charakterizované konstrukčním systémem označit prosté opření větví o sebe navzájem, např. pomocí samorostlých vidlic (zcela vlevo). Nepředpokládáme-li zajištění tuhosti dostatečným zahloubením větví pod úroveň terénu nebo kruhovým uspořádáním, musí být stabilita ve směru kolmém zajištěna dalšími šikmými prvky. Půdorysné uspořádání nejstarších obydlí však není doloženo a zejména u nezahloubených konstrukcí (mohly být ukotveny mezi volně ležícími kameny) nezůstávají v terénu žádné stopy s vyjímkou ohniště. Samozřejmě se v běžných podmínkách nedochoval ani samotný stavební materiál přírodního původu (dřevo), podléhající snadno hnilobě a ohni.

Podstatné ovšem je, že tato nejstarší konstrukce dala základ pozdějším krokevním soustavám a již od počátku vytvářela svým strmým sklonem obyvatelný prostor. Prostřední kresba nám zobrazuje pokročilejší konstrukční schéma, využívající rozvidlené sloupky a hřebenovou vaznici. Jedná se o tzv. sochovou konstrukci, která se nám později dochovala u nejstarších krovů. Sochami jsou nazývány svislé sloupky, na které je položena hřebenová vaznice přes kterou jsou opřeny horní části větví. Díky zahloubení sloupků a případně i úrovně podlahy (zemnice a polozemnice) jsou půdorysy těchto konstrukcí již archeologicky prokazatelné. Třetí kresba představuje dům s tzv. vysokou dymnou jizbou, jejíž horní část je vyhrazena stoupajícímu kouři od otevřeného ohniště umístěného v témže prostoru.

Tradiční přízemní a patrový dům

Přízemní a patrový dům

Řešení přízemního a patrového domu

Levá dvojice kreseb zachycuje tradiční přízemní a patrový dům se sedlovou střechou. Kresba vpravo je příkladem nevhodného řešení novostavby domu.
ČVUT, Disertační práce, Kresba © MaČefotogalerie

Schématický řez zachycený na kresbě zcela vlevo reprezentuje tradiční přízemní dům po změně vytápění a snížení konstrukční výšky z původní vysoké dymné jizby na běžnou výšku světnice. Prostřední kresba ukazuje patrové uspořádání domu s pavlačí. Obě varianty tradičního vesnického domu reprezentují dřevěnou vrstvu zástavby rozpoznatelnou nesymetricky nasazenou střechou, která chrání zápraží nebo palvač situovanou při vstupním průčelí domu. Zděná vrstva zástavby vesnice s podstatně masivnějšími stěnami mohla mít rovněž nesymetrické nasazení střechy, zejména pokud bylo zastropení i nalále prováděno trámovými stropy.

Mladší zděné stavby se však často vyznačují již symetrickým nasazením střechy. Tento způsob zastřešení byl podmíněn nejen výtvarnými názory barokního slohu s preferovanou symetrickou kompozicí štítového průčel, ale nepochybně i změnou vodorovné konstrukce. Namísto trámových stropů s charakteristickými přesahy zhlaví trámů přes zápraží se mnohde uplatňuje zaklenutí prostorů pomocí cihelných kleneb. Stále častější použití cihel navíc odráží i požadavky tehdejších požárních nařízení. Namísto nesymetrického nasazení střechy je ochrana vstupu u zděného domu řešena jiným způsobem, např. odsazením příslušné části stěny o šířku loubí apod.. Kromě přesahu střechy však zůstává příčný řez přízemním i patrovým domem zděné konstrukce v podstatě totožný jako u starších dřevěných domů přízemního nebo patrového uspořádání.

Poslední kresba zachycená zcela vpravo představuje nevhodné řešení rodinného domu, který je převzat z odlišného přírodního a kulturního prostředí. Střecha o velmi nízkém sklonu střešních rovin nevytváří obyvatelný prostor a bez vysokých půdních nadezdívek zpravidla ani neumožňuje využití podkroví z důvodu nedostatečné podchodné výšky. Celková forma domu se ve světle předchozích variant jeví jako naprosto neodůvodněná, nerespektující kontinuitu historického vývoje venkovského domu a mající za následek úplnou ztrátu kulturní identity našeho venkovského prostředí. Vyjímkou potvrzující pravidlo je výběžek alpského domu, který zasáhl nevelkou oblast Šumavy v okolí obce Volary. Volarský dům s malým skonem střešních rovin náleží již k alpskému domovému typu a jeho vnější i půdorysné řešení je diametrálně odlišné oproti domům na celém území naší republiky. Pod jednou střechou totiž nachází uplatnění obytný i hospodářský provoz včetně hospodářského dvora.

Autor textu a fotodokumentace k Dům – výškové uspořádání a zastřešení domu © Martin Čerňanský

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *