Dělnická kolonie je soubor obydlí vystavěný pro dělníky majitely průmyslových závodů

Dělnické kolonie stavěli od poloviny 19. století majitelé průmyslových podniků k bydlení pracovních sil. Dělnické kolonie vytvářejí samostatné domky, přízemní a patrové blokové stavby s typizovanými obytnými jednotkami (vznikaly hlavně v blízkosti dolů a průmyslových závodů na Ostravsku, Kladensku, Rosicko-Oslavansku, Mostecku, na Slovensku v okolí Spišské Nové Vsi a jinde) (lit. 016: V. Frolec, str. 31). Kromě dělnických kolonií vznikají i nouzové kolonie, stavěné zpravidla samotnými dělníky.

Koncept rozšiřujícího textu: Dělnické kolonie náleží mezi nejvíce ohrožený typ sídelního útvaru nebo jeho části a v současnosti velmi rychle zanikají bez možnosti nalézt alternativní využití. Zachování pravidelné půdorysné struktury i jednotného výrazu staveb je zpravidla velmi obtížné. Individuální nároky součastnosti jsou zpravidla v přímém rozporu se základní charakteristikou dělnické kolonie, kterou je velmi skromné bydlení nízkého standardu.

Pravidelný půdorys

Vedle starých dělnických enkláv jsou majitely průmyslového podniku nebo závodu zakládány rovněž nové dělnické kolonie. Jsou přitom charakterizovány mnohem pravidelnější nebo již zcela pravidelnou půdorysnou strukturou na pravoúhlé osnově a rovněž vysokou mírou typovosti staveb. Jedná se zpravidla o nevelký typový domek nebo maloplošný typový byt v bytovém domě. Typové domky představují často početný soubor staveb situovaný v blízkosti nebo přímé návaznosti na průmyslové podniky nebo závody, nově zakládané ve vnějším průmyslovém pásmu měst.

Mezi nejznámější dělnické kolonie náleží domky ve Zlíně, které nechal postavit Tomáš Baťa pro své závody. Charakterem zástavby samozřejmě nijak nenáleží do okruhu staveb lidové architektury. Mezi jednu z nejstarších českých dělnických kolonií patří Adamov, založený roku 1784 pro dělníky nedaleké přádelny v Tupadlech. Půdorysně se jedná o malou obec jejíž zástavba je pravidelně rozložena po obvodě čtvercové návsi. V lokalitách s výskytem nerostných surovin je častá výstavba menšího počtu domků nebo bytových domů s typovými bytovými jednotkami. Dělnické kolonie v Ostravsko-karvinském uhelném revíru jsou nejvýraznějši zastoupeny hutnickými koloniemi v Ostravě – Vítkovicích (MaČe).

U živelně rostlých dělnických kolonií lze zvážit užívání názvu dělnická enkláva, enkláva dělnického bydlení apod. Do okruhu lidové architektury jsou dělnické kolonie často zařazeny pouze pro svůj sociální původ, přičemž stavební utváření může být podobné nebo zcela odlišné od staveb situovaných v prostředí vesnických sídel. Vlastní zástavba dělnické kolonie odráží způsob bydlení nejslabších vrstvev městského obyvatelstva, pracujících mimo sféru tradiční zemědělské výroby (zpravidla v průmyslové výrobě nebo těžbě nerostných surovin).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.