Dělnická kolonie nebo enkláva jako soubor obydlí vystavěný dělníky nebo zakládaný majitely průmyslových podniků

Dělnické kolonie stavěli od poloviny 19. století majitelé průmyslových podniků k bydlení pracovních sil. Dělnické kolonie vytvářejí samostatné domky, přízemní a patrové blokové stavby s typizovanými obytnými jednotkami (vznikaly hlavně v blízkosti dolů a průmyslových závodů na Ostravsku, Kladensku, Rosicko-Oslavansku, Mostecku, na Slovensku v okolí Spišské Nové Vsi a jinde) (lit. 016: V. Frolec, str. 31).

Koncept rozšiřujícího textu: Dělnické kolonie náleží mezi nejvíce ohrožený typ sídelního útvaru nebo jeho části a v současnosti velmi rychle zanikají. Se závažnými problémy se setkává jak zachování jejich pravidelné nebo nepravidelné půdorysné struktury, tak zachování jednotného výrazu staveb. Individuální nároky dnešních majitelů jsou často v přímém rozporu se základní charakteristikou dělnické kolonie, kterou je velmi skromné bydlení.

Nepravidelný půdorys

Staré dělnické kolonie či spíše ještě enklávy dělnického bydlení se zpravidla vyznačují rostlým půdorysem s nepravidelným uspořádáním nevelkých staveb i pozemků. Příkladem je proslulá dělnická kolonie Buďánka v Praze-Smíchově, vystavěná na místě vinice dělníky z nedalekých lomů.

Svou slavnou dělnickou kolonii má rovněž město Brno. Tzv. Kamennou kolonii postavili v opuštěném lomu na štěrk koncem dvacátých let 20. století zdejší prvorepublikový dělníci. Kolonie je situována nedaleko ještě slavnějšího brněnského výstaviště BVV. Mezi další brněnské kolonie náleží Zarybec, situovaný rovněž v opuštěném lomu a vystavěný dělníky Královopolské strojírny a řada dalších.

Pravidelný půdorys

Vedle starých dělnických enkláv jsou majitely průmyslového podniku nebo závodu zakládány rovněž nové dělnické kolonie. Jsou přitom charakterizovány mnohem pravidelnější nebo již zcela pravidelnou půdorysnou strukturou na pravoúhlé osnově a rovněž vysokou mírou typovosti staveb. Jedná se zpravidla o nevelký typový domek nebo maloplošný typový byt v bytovém domě. Typové domky představují často početný soubor staveb situovaný v blízkosti nebo přímé návaznosti na průmyslové podniky nebo závody, nově zakládané ve vnějším průmyslovém pásmu měst.

Mezi nejznámější dělnické kolonie náleží domky ve Zlíně, které nechal postavit Tomáš Baťa pro své závody. Charakterem zástavby samozřejmě nijak nenáleží do okruhu staveb lidové architektury. Mezi jednu z nejstarších českých dělnických kolonií patří Adamov, založený roku 1784 pro dělníky nedaleké přádelny v Tupadlech. Půdorysně se jedná o malou obec jejíž zástavba je pravidelně rozložena po obvodě čtvercové návsi. V lokalitách s výskytem nerostných surovin je častá výstavba menšího počtu domků nebo bytových domů s typovými bytovými jednotkami. Dělnické kolonie v Ostravsko-karvinském uhelném revíru jsou nejvýraznějši zastoupeny hutnickými koloniemi v Ostravě – Vítkovicích (MaČe).

Zvážit, jestli u živelně rostlých dělnických kolonií neužívat spíše názvu dělnická enkláva, enkláva dělnického bydlení apod. Do okruhu lidové architektury jsou dělnické kolonie často zařazeny pouze pro svůj sociální původ, přičemž stavební utvářením může být podobné nebo zcela odlišné od staveb situovaných v prostředí vesnických sídel. Vlastní zástavba dělnické kolonie odráží způsob bydlení nejslabších vrstvev městského obyvatelstva, pracujících mimo sféru tradiční zemědělské výroby (zpravidla v průmyslové výrobě nebo těžbě nerostných surovin).

Literatura a odkazy:

Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka

Lidová architektura a památky ČR © Martin Čerňanský