MUZEA V PŘÍRODĚ A SKANZENY - KONCEPCE

Ochrana staveb, deklarace o muzeích a ekomuzea

Roku 1956 dochází v Ženevě na valném shromáždění Mezinárodní rady muzeí (ICOM) při UNESCO k rozhodnutí o podpoře výstavby muzeí v přírodě, dosud muzejními institucemi poněkud opomíjenými.

Obsah: Památkáři a ochrana lidových staveb in situ • Muzejníci a stavby jako sbírkové předměty • Deklarace o muzeích v přírodě • Rozšíření muzeí v přírodě - severní a jižní Evropa • Ekomuzea - ochrana krajiny, staveb i hospodaření •

Na uvedeném shromáždění se diskutuje především o dvou teoretických přístupech, z nichž první zastávali pracovníci památkové péče a druhý pracovníci etnografických muzeí.

Památkáři a ochrana lidových staveb in situ

Pro pracovníky památkové péče jsou lidové stavby především hmotným dokladem uměleckých schopností a technických dovedností našich předků i nedílnou složkou sídelní struktury předmětného území.

Prosazují proto co nejdelší zachování staveb na původním místě (in situ) a s jejich převezením do muzea v přírodě souhlasí až tehdy, kdy není možná jejich záchrana na místě vzniků. Skanzeny proto mají mít především záchrannou funkci. (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.13/změněn slovosled, upraveno).

Muzejníci a stavby jako "sbírkové předměty"

Druhý směr zastávali etnografové, zejména ti pracující v muzeu. Lidový dům a lidové stavitelství chápali jako jednu složku lidové kultury, z hlediska muzejního jako sbírkový předmět (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.13/změněn slovosled, kráceno).

Deklarace o muzeích v přírodě

Deklarace o muzeích v přírodě z roku 1957, která je výsledkem této diskuse, moudře a prozíravě usměrnila tendence v této oblasti. Stanovila, co patří a nepatří do muzea v přírodě, vyslovil se k tak zvanému oživování muzea i k otázce kopií a rekonstrukcí, odsoudila komerčnost i kýč (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.13).

Rozšíření muzeí v přírodě - severní a jižní Evropa

Není náhodou, že směrem na sever muzeí v přírodě výrazně přibývá a že na jihu Evropy jich téměř není. Jakoby existoval jakási nepřímá úměra: čím řidší osídlení, tím hustější síť skansenů. Vždyť ve Skandinávii jich dnes napočteme na 1700 a na ostatní Evropu jich zbývá jen 300 muzeí v přírodě.

Vysvětlení je prosté: na jihu se stavělo především z kamení a hlíny a takové stavby se - na rozdíl od dřevěných staveb evropského severu - těžko přenášejí. Navíc se uchovaly až do našeho věku v dobrém stavu a často se mění v památkové objekty chráněné na místě nebo v celé rezervace.

Ekomuzea - ochrana staveb, krajiny i hospodaření

Právě v tomto prostředí vzniká nový perspektivní typ muzeí v přírodě, tzv. ekomuzea. Tato muzea ochraňují původní krajinu včetně původních obydlí, která taktéž zůstávají v původní tradiční podobě, a jejich obyvatelé vykonávají obvyklé tradiční práce (lit. 003: J.Štika - J. Langer, str.16).

---

---

Aktuální články

Sezónní stavby a hospodářství >>>

24.2.2011 Historické osídlení Beskyd s vyjímkou údolních poloh tvoří pastevecká nebo salašnická hospodářství rozptlýlená na svazích či náhorních planinách. Hospodářství jsou tvořena ...

 

Olejny - lisovny oleje >>>

18.2.2011 Olejna sloužila k výrobě oleje lisováním z lněného či konopného semene. Vedle tohoto mohly být lisovány rovněž bukvice nebo ...

Sušárny lnu a konopí - pazderny a konopice >>>

16.2.2011 Pazderna je stavba sloužící k sušení a částečnému zpracování lnu nebo konopí. V oblasti jižních Čech se vžil i výraz konopice, zatímco ...