DŘEVĚNÉ KROVY

Konstrukce krovů se sloupky

Krovem rozumíme nosnou rámovou konstrukci střechy rozhodující o sklonu střešních rovin i celkovém tvaru zastřešení stavby. Historické krovy jsou výhradně dřevěné a jejich vývoj úzce souvisel s materiálem použitým na střešní krytinu, počínaje subtilnějšími krovy nesoucí lehkou doškovou nebo šindelovou krytinu. Mezi nestarší krovové konstrukce náleží krovy se sloupky, které se mohly uplatnit rovněž u staveb nemajících ještě dostatečně pevné stěny. Vedle samotné krovové konstrukce vypovídá o jejich stáří rovněž způsob řemeslného opracování dřeva a použité tesařské spoje včetně tesařského značení (MaČe).

Konstrukce krovů: Dřevěné krovy se sloupky a hřebenovou vaznicí • Hambalkové krovy se sloupy a vaznými trámy •

Dřevěné krovy se sloupky a hřebenovou vaznicí

Nejstarší známý typ venkovského krovu, tak jako u jiných konstrukcí, koresponduje s poznatky o nejstarších krovech ve slohové architektuře. Krovy s hřebenovou vaznicí signalizují už charakteristické kůlové jamky po masivních sloupech, odkrývané v osách půdorysů hradištních a raně středověkých zahloubených objektů. U obytných staveb se krov se sloupy stavěnými až na zem (nikoliv na příčné stěny nebo vazný trám) dochoval jen v posledních exemplářích na jižním Slovensku (Šala).

V Čechách se hřebenová vaznice (spolu s dalšími archaismy) vyskytuje na starých obytných i hospodářských stavbách v jihozápadních Čechách. Na zemi stojí sloupky hřebenových vaznic pouze u stodol, u obytných staveb jsou situovány na příčných stěnách (v trojdílném půdorysu, u stodoly stejně jako u domu, tvoří základ krovu čtyři sloupy). Vaznice těchto krovů jsou zpravidla dvě nad sebou, přičemž spodní má bezpochyby ztužující funkci: plátují se přes ni podélné zavětrovací pásky propojující vaznici se sloupy. Zásadní rozdíl těchto krovů spočívá v situování krokví, které nesou vzepřeny zespodu, ale zavěšeny, resp. přehozeny přes vaznici shora (způsobem, jímž se sedlá kůň nebo kterým se přes jeho hřbet přehazovaly náklady v době, kdy ještě nebyly vozy): proto se v těchto končinách říkalo těmto krovům "na kobylu" či "na vosla". Krokve se připravily zpravidla ze silných nehraněných tyčí, kladených silnějšími konci nahoru. Spojení krokví se provádělo zaražením plochého ztesání jedné do rozštěpu druhé, s propojením obvyklým dřevěným kolíkem v prodlabaném otvoru. Upevnění spodního konce bylo pouze symbolické (maximálně kolíkem do horního trámu stěny, ale také jenom opřením, což samozřejmě s ohledem na "přehozenou" konstrukci krovu postačovalo), což umožňovalo relativně snadné a rychlé odstranění krovu údajně i při nebezpečí požáru (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Hambalkové krovy se sloupy a vaznými trámy

Vrcholně středověký původ, doložený častým výskytem v gotických stavbách, má další typ krovu se sloupy až do hřebene, avšak bez hřebenové vaznice. Tyto krovy už mají (jako všechny následující) dole pevně zapřené krokve a zpravidla i spodní vodorovné uzavření příčných trojúhelníků plných vazeb vazným trámem (který je v běžné produkci zpravidla totožný s horním trámem příčné stěny nebo se stropním trámem). Krokve tu jsou propojené jednou nebo dvěma úrovněmi hambalků a hambalky jsou uprostřed podpírány vaznicemi, které tedy leží ve svislé rovině procházející hřebenem. Vaznice jsou neseny sloupy, které vystupují až do hřebene, kde se pojí s konci příslušného páru krokví. Krov má stejný charakter jako pozdně gotické krovy kostelů, kde ale mívají sloupky častěji funkci věšadel, vynášejících vazné trámy nad prostorem lodi. Ve vesnických stavbách bývají sloupky situovány nad příčnými stěnami, takže u trojdílného půdorysu jsou opět čtyři plné vazby (lit. 011: J. Škabrada, číslo stránky bude doplněno).

Stejně jako v gotických krovech tvoří v krovech tohoto typu sloupky základ podélného i příčného zavětrování. To má v podélném směru zpravidla systém kompletních nebo částečných, tzv. ondřejských křížů, spojujících sloupy mezi sebou přes vaznice, a v příčném směru podobu vzpěr, propojených s krokvemi přes hambalky. Krovy tohoto typu se užívaly až do začátku 19. století hlavně v severních Čechách na domech s roubenými a hrázděnými patry (lit. 011: J. Škabrada, číslo stránky bude doplněno).