ROUBENÉ DŘEVOSTAVBY

Konstrukce roubených staveb

Roubené stěny náleží mezi zdaleka nejčastější nosné a dělící svislé konstrukce historických dřevostaveb, tj. srubových staveb provedených převážně ze dřeva a dochovaných jako starší vrstva zástavby na celém území Čech i převážné části Moravy a Slezska. Historické stěny a to nejen roubených staveb jsou téměř výhradně dřevěné, avak obdobně jako nejstarší pletené (a drážkové) stavby často ještě doprovázeny hliněnou mazaninou. Teprve podstatně později nachází uplatnění i jiný stavební materiál než snadno hořlavé dřevo a hlína, především kámen (v odlesněných oblastech však nastupuje velmi brzy) a posléze nepálené i pálené cihly (MaČe).

Roubené konstrukce: Roubené dřevostavby - opracování dřeva na roubení • Roubené dřevostavby - konstrukce roubených stěn •

Roubené dřevostavby - opracování dřeva

Historický vývoj roubení úzce souvisel s opracováním dřeva včetně tesařského provedení nárožních vazeb, od téměř neopracovaných a na nároží přesahujicích klád poměrně velkých rozměrů po menší a ze všech čtyř stran opracované (hraněné) trámy bez nárožních přesahů. Mezi nejstarší roubené stavby náleží dřevostavby s roubením provedených z velkých kmenů stromů zbavených pouze větví a kůry, bez dalšího tesařského opracovaní vyjma nezbytného provázání nároží srubové stavby. Značného stáří jsou rovněž roubené stěny provedené z hrubě opracovaných klád (kuláčů), opracovaných převážně na nároží a jen hrubě ztesaných po délce (ponejprv z interiérové strany), případně půlené. Vývojově mladší konstrukce roubení spočívá v použití trámů ztesaných ve stále větším rozsahu a opracovaných již po celé délce ze dvou a později všech čtyřech stran, tj. do podoby zcela hraněných trámů nebo širokých a vysokých desek. Za starší přitom pokládáme ruční opracování sekyrou nahrazované nejdříve opracováním na rámové pile a později na pilách se strojním pohonem, jejichž nástup rovněž znamená stále rovnější a hladší povrch ploch v místě řezu. Mladší trámy se zpravidla vyznačují menšími průřezy (často jsou na pilách řezány z větších trámů) a roubení z nich provedené je charakterizováno spárami minimální velikosti. Vedle vlastního opracování vypovídá o stáří roubení rovněž řešení nárožních vazeb, jež ostatně s opracováním dřeva nebývale úzce souvisí. O tesařských spojích pojednává samostatná kapitola (MaČe).

Roubené dřevostavby - konstrukce roubených stěn

Základní tradiční dřevěná konstrukce stěn domů i některých hospodářských staveb se nazývá roubení - sestava vodorovně vrstvených trámů, vázaných v nároží tesařskými spoji. K roubení se používalo rovné jehličnaté dřevo, přičemž u obytných staveb se zřejmě preferovala jedle. Disproporce silnějších a slabších konců kmenů se vyrovnávala jejich střídavým kladením. Různě zpracovány s určitými vývojovými tendencemi byly i profily stěnových trámů. Nejstarší jsou jistě trámy nehraněné, tedy kuláče. Ty se někdy u obytných staveb zčásti přitesávaly zvenčí tak, aby se odstranily více vyčnívající části, a stěna se pokryla izolační vrstvou hliněné mazaniny. Důvodem tohoto postupu bylo i to, že alespoň u obytných staveb či místností se dlouho ponechával vnitřní líc stěn z kuláčů s přiznaným dřevem v rovinné linii a diference v tloušťkách se projevily a musely se napravovat na vnější straně stěn (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno/první věta přesunuta ze str.). V oblastech se zvlášť vyspělým tesařským řemeslem se hlavně v závěru rozvoje dřevěného stavitelství používaly trámy velkých průměrů, zpracované do profilu širokých, resp. vysokých desek o tloušťce cca 15 cm a výšce i více než 40 cm (severočeské "sklářské" domy na přelomu 18. a 19.století). Obdobné rozměry měly i stěny, roubené ve středním Polabí z tzv. trhanic - desek, štípaných z místního listnatého dřeva, nejčastěji dubu (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Autor první tří odstavců ke kapitole Dřevostavby - roubené stěny © Martin Čerňanský