Roubené konstrukce a stavby, 3 základní typy roubení domů a hospodářských staveb

Roubené stavební konstrukce a technika nejstaršího roubení
Nejstarší roubené konstrukce jsou provedeny z tzv. kuláčů, tj. prvků kruhového profilu. Opracování se omezuje pouze na staticky nezbytné spojení na nároží, pro které jsou charakteristické často konstrukčně nezbytné přesahy. Foto: MaČe, NPÚ

Nejčastější řešení dřevěných staveb v ČR představuje technika roubení na kamenném základu nebo soklu. Roubené konstrukce byly na stavbách užívány souběžně s dalšími postupy. K těmto náleží vyplétané a drážkové konstrukce, na severozápadě Čech později rovněž konstrukce hrázděné.

Historie roubených staveb

Přestože je předpokládán vznik roubené konstrukce v oblasti Skandinávie a východní Evropy [1], nejstarší roubené objekty byly vykopány z doby bronzové v močálových sídlech na území Německa a Švýcarska. [2] Obydlí v oblasti Pontus při pobřeží Černého moře provedené z kmenů, pokládaných vodorovně na sebe a ve spárách vyplňovaných třískami a hlínou, uvádí i architekt Vitruvius v jedné ze svých Deseti knih o architektuře.

Před polovinou 17. století se roubená konstrukce rozšířila společně s evropskými osadníky i na území amerického kontinentu, kde získala i symbolický význam, viz Log cabin. [1]

Z území České republiky pocházejí první doklady roubené konstrukce z 8. století, ještě jako součást polozemnice. [2] Slovanský srub byl rekonstruován v archeologickém skanzenu Březno u Loun. Roubené stavby jsou doloženy zejména na hradištích, tedy v prostředí nejvyšších společenských vrstev. Ve venkovském prostředí jsou takto staré doklady zcela fragmentární. Spolehlivé doklady poskytuje zejména středověká ikonografie. [2]

Výhodou roubených staveb kromě obnovitelné suroviny byly zejména dobré tepelně-izolační vlastnosti, nevýhodou riziko napadení dřevokaznými houbami a zejména hořlavost. S tímto souvisí i postupný zákazy stavět domy ze dřeva, viz dvorské dekrety.

Dřevo na roubení

Na roubení se v České republice používalo především rovné jehličnaté dřevo, stejně jako v ostatních zemích využívajících pro stavby tuto prastarou stavební techniku (Severské státy, Baltické státy, Rusko, Alpy, Balkán atd.). Souviselo to především s přirozenou skladbou lesů a klimatickými podmínkami, určovanými kontinentálním podnebním pásmem oproti pásmu mírně teplému s převahou listnatých stromů. Zde obecně převažovala méně tepelně-izolující hrázděná konstrukce, třebaže její rozšíření bylo ovlivňováno rovněž kulturními vlivy a styčné pásmo je poměrně široké.

Použití dřeva ovšem záviselo i na jeho dostupnosti v konkrétní lokalitě, proto se rovněž i na našem území setkáváme se stavbami roubenými z listnatého dřeva. Lokalita i druh stavby měl rovněž vliv na použitý konstrukci roubení. Uvedené typy roubení nemusí nutně tvořit vzestupnou chronologickou řadu, protože byly podmíněny nejen materiálem, ale rovněž také regionálně a sociálně. Tzn., že v případě hůře opracovatelného tvrdého dřeva nebo odlehlých či chudých regionů mohou být kuláče na stavby používány ještě v době, kdy již v rozvinutých oblastech dávno převažují stavby z trámů. Na obecném směřování stavebního vývoje však uvedená nerovnoměrnost nic zásadního nemění.

Sruby z kuláčů s přesahy

Starší způsob provádění roubení spočíval v použití kmenů o původním profilu, tj. profilu kruhového. Kmeny se přitom vyznačovaly jen nutným opracováním na nároží, které mohlo být zprvu zpevněno jen do země zaraženým kůly. Již ve středověku však byly i u méně náročných staveb obvyklé přesahy trámových zhlaví. [3] Byly provedeny po celé výšce roubených stěn a zajišťovaly nezbytnou tuhost roubené stavby. S ohledem na přirozenou sbíhavost stromu byly kmeny zpravidla prostřídány, čímž bylo dosaženo stejné výšky roubené stěny.

Klády zv. též kuláče byly tesařsky opracovány jen nezbytným vysekáním v místě křížení, kde záseky do sebe střídavě zapadaly. Čela kmenů přitom nemusela být ještě zarovnána, ale mohla mít zešikmený tvar po skácení a zkrácení sekerou. [3] Tyto archaické způsoby dokládají především archeologické výzkumy zaniklých slovanských hradišť. Příkladem může být také hradiště Levý Hradec, jehož obyvatelé sídlili v dřevěných srubech bezpečně doložených na jihozápadě a severovýchodě akropole. [4]

Na vrchní trámový věnec byly následně uloženy kmeny stejného profilu, tvořící povalový strop. Kromě plochostropé varianty je doložena rovněž roubená klenba, případně kombinace obou způsobů (klenební náběhy po stranách a rovné uzavření prostoru). Zastřešení tvořila zpravidla sedlová střecha, případně zčásti nebo zcela zvalbená a určená pro doškovou krytinu.

Roubené stavby z kuláčů s rybinou

Nejstarší dochované srubové stavby v České republice jsou nadále z neotesaných nebo jen přitesaných kmenů, avšak bez dřívějšího přesahu zhlaví na nároží. Zde dochází k náročnější tesařské úpravě a vázání trámů rybinovými spoji, jejichž zešikmená čela i pod tlakem svislého zatížení brání vybočení trámu z roviny stěny. S ohledem na délku trámů je jejich stabilita a vzájemné statické působení zajištěno i dalšími prvky, zejména v místě oslabení většími okenními otvory přes více než dvě vrstvy.

Ke změně tesařské nárožní vazby nedošlo rovnoměrně z hlediska doby výstavby ani regionu. V Pošumaví změna dokonce neproběhla po celé výšce roubené stěny a přesahy u dolních a horních trámů zůstaly zachovány i na pozdějších roubených stavbách. Nejdéle přitom tam, kde horní trámy (zároveň stropní a vazné) vynášely střechu. Kromě doškové krytiny byla v horských oblastech užívána rovněž šindelová krytina.

Roubené stavební konstrukce a technika staršího roubení
Starší roubené konstrukce jsou v porovnání s těmi nejstaršími, archaickými, již provedeny bez přesahu zhlaví na nároží. Neplatí to však pro horní a někdy i spodní trámové věnce, resp. vrstvy. Zvláště u horních je přesah potřeba i pro vynášení konstrukce střechy. Foto: MaČe, NPÚ

Nedílnou součástí roubených domů je provedení výplní spár, plnících tepelně-izolační funkci. U vodorovných spár větší šířky, zcela běžných při použití kuláčů, k tomuto dochází pomocí kulatiny nebo hraněných latí, utěsněných dále mechem a mazanicí (jílovou hlínou s plevami). Mazanina byla stejně jako trámy zpravidla opatřována ochranným nátěrem.

Roubené stavby z trámů

Mladší stavby jsou již roubeny z trámů zcela hraněných. Ruční tesařské opracování přitom probíhalo postupně, poději nahrazeno pilami. U stodol bez tepelně-izolačních nároků se přitom hranění nemuselo projevit vůbec, případně bez výplní vodorovných spár. V oblastech severních Čech je roubení rovněž užíváno na patrové domy, často doprovázeno na úrovni přízemí rámovou konstrukcí podstávky.

U domů byly trámy zprvu hraněné, tj. ztesány, pouze na dolní a horní straně (ložné spáry). Toto provedení bylo přitom výhodné ze statického i tepelně-izolačního hlediska. „Polotrámy“ v jednotlivých vrstvách na sobě ležely lépe než kuláče a zároveň se dotýkaly větší plochou, nevyžadující pracné utěsnění.

Zároveň však hladký povrch přestavoval pro tesaře nejnáročnější řešení a jeho provádění muselo proto odrážet i rozvoj tohoto řemesla. Nejdříve se proto ztesání uplatnilo v interiéru domu, na který byly z důvodu využití pro bydlení kladeny největší nároky. Rovné plochy bylo možné docílit i podélným rozpůlením kmenu. Kromě rybiny byly na nároží používány rovněž pevnější zámky, tj. zámkové spoje.

Roubené stavební konstrukce a technika mladšího roubení
Pro mladší roubené konstrukce bylo charakteristické použití hraněných trámů, zprvu jen zčásti. Později jsou trámy hraněné ze všech stran a vznikají hladké stěny v interiéru i exteriéru Foto: MaČe, NPÚ

V oblastech Šumavy bylo šindele kromě střešní krytiny používáno rovněž na obklad roubené stěny za účelem zvýšení ochrany před povětrností. V severních Čechách byla jako obklad užívána rovněž prkna.

K utěsnění užších spár byl opět použit mech a mazanice. Opracování trámů roubené stěny bylo místy natolik precizní, že přesně doléhající trámy výplň spár ani nevyžadovaly.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Roubené konstrukce © Martin Čerňanský

Poznámky a citace:

[1] Log cabin. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2020-04-14]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Log_cabin

[2] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

[3] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

[4] Středočeské muzeum Roztoky. Informační tabule: Jak se na Levém Hradci bydlelo? [kresba], Národní kulturní památka Levý Hradec: 2014.

Literatura a odkazy:

ČERŇANSKÝ, Martin. Dřevěné stavby a konstrukce – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2014.