Polodřevěné a dřevěné konstrukce a stavby, 6 stavebních technik

Mezi dřevěné a polodřevěné stavby lze zařadit především stavby s vyplétanými, drážkovými, rámovými, krčkovými, hrázděnými nebo roubenými konstrukcemi obvodových, případně i vnitřních stěn.

Vyplétané konstrukce a stavby

Vyplétané konstrukce jsou velmi starého, již neolitického původu [1]. Jsou tvořeny převážně do země zaraženými sloupky nebo tyčemi, mezi které bylo vkládáno proutí nebo jiné pružné a ohebné dřevo. Nejdéle zůstaly tyto méně početné stavební konstrukce dochovány u stodol a ohrazení. Zde se můžeme setkat rovněž s variantou, u které jsou ohebné prvky provlékány přes prvky vodorovné.

Domy a stěny

Kromě stodol a ohrazení se vyplétané konstrukce vyskytovaly se rovněž u domů, u kterých byly z protipožárních a tepelně-izolačních důvodů opatřeny silnou vrstvou hliněné mazaniny. Jednalo se tedy o konstrukce dřevohliněné, které byly v minulosti u běžných staveb zdaleka nejčastější. Vlastnosti hliněné mazaniny a konstrukčního i ohýbaného výplňového dřeva zaručovaly materiálovou kompatibilitu, umožňující za běžných podmínek přenést vnitřní napětí v konstrukci bez vzniku staticky významných trhlin. Běžné bylo vyplétání rovněž u výplní hrázděných stěn, kromě ohebného dřeva často rovněž za použití slaměných povřísel.

Komíny a štíty

Z pozdějšího období se princip vyplétání uplatnil na dřevohliněných komínech a domových štítech uzavírajících půdní prostor sedlových střech, případně na dělících příčkách. V případě štítů se často jednalo o náhradu dožívajících bedněných lomenic na patrových dřevěných domech mezi Mělníkem a Dubou v severních Čechách. Nové štíty se zde ve 2. polovině 19. století prováděly navenek jako zděné, tedy s omítkou či hliněnou omazávkou na lehké dřevěné konstrukci s tyčovou vyplétanou kostrou (Škabrada, 1999).

Drážkové konstrukce a stavby

Na území ČR jsou z nejstaršího období stavebního vývoje doloženy rovněž drážkové konstrukce. Jsou tvořeny sloupky opatřenými drážkami pro zasunutí trámků nebo fošen majících za tímto účelem otesáním zúžená zhlaví.

Oproti Slovensku se na našem území jedná převážně o doplňkovou stavební konstrukci, uplatňující se spíše u přístavků, drobných hospodářských objektů, stodol a krátkých úseků domových stěn, především v kontaktu se zděnou části (Vařeka, 1983). Stejně jako u vyplétané konstrukce je možná i méně častá varianta se svislými výplněmi mezi vodorovnými nosnými prvky.

Drážková konstrukce se nejdéle udržela opět na stavbách stodol, přestože již od nejstaršího období ustupovala převažující roubené konstrukci.

Krčkové konstrukce a stavby

Domy se stěnami obytné části provedenými krčkovou technikou jsou doloženy zejména na horním Pojizeří (Jilemnicko) a Náchodsku. Vznik této stavební techniky souvisel s rozvojem pilařského průmyslu v 19. století (Vařeka, 1983).

Stěny na podezdívce jsou provedeny z krátkých špalíků (krčků) nebo polínek. Těmito je vyplněna rámová konstrukce obdobně jako u staveb hrázděných. K celkovému vyztužení stěn mohou sloužit krátké trámky vkládané mezi krčky. Jednotlivé kusové prvky byly spojovány pilinovápennou maltou. Po opatření vápenným nátěrem nemusí být krčková konstrukce z větší vzdálenosti vůbec patrná.

Rámové, hrázděné a roubené stavby

Stavby s rámovou, hrázděnou nebo roubenou konstrukcí jsou s ohledem na rozšíření těchto stavebních techniky popisovány v samostatném (následujícím) příspěvku.

Autor textu a fotek ke kapitole Polodřevěné a dřevěné konstrukce © Martin Čerňanský

Poznámky a citace:

[1] Wattle and daub – Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wattle_and_daub

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). STNL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

ČERŇANSKÝ, Martin. Dřevěné stavby a konstrukce – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2014.