Zemnice a polozemnice je pravěké nebo nouzové obydlí pod úrovní terénu

1. Příbytek vyhloubený zcela nebo zčásti pod úrovní terénu. Někdy se k nim řadí i obydlí vybudované ve vertikálních svazích (skalní obydlí, jeskynní obydlí). Zemnice se vyskytují hlavně ve sprašovém a rovinatém terénu. Ve střední, východní a jihovýchodní Evropě jsou zemnice rozšířeny od paleolitu.

Pro slovanské zemnice byl typický čtvercový, popř. obdélníkový půdorys a kamenná nebo hliněná pec, umístěná v rohu obydlí. Zatímco na většině území byly zemnice v období 13. až 15. století zcela nahrazeny nadzemními domy (v Čechách jsou ve 13. století a ojediněle i později doloženy zemnice i v městském prostředí), v oblasti dolního a středního Podunají se udržovaly ještě v dalších stoletích.

Na našem území se v recentní formě vyskytovaly zemnice na moravských Kopanicích, a to jako nouzová obydlí nejchudších vrstev obyvatel. Časně slovanské zemnicové obydlí ze 6. století bylo rekonstruováno v archeologickém skanzenu Březno u Loun.

2. Malé sklepy budované mimo dům v břehu zahrady (nářečně, Oderské vrchy) (V. Frolec, str. 265-266/kráceno).

Polozemnice

Obydlí vyhloubené zčásti pod úrovní terénu (V. Frolec, str. 173).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.