Dřevařství a těžba dřeva, doprava a zpracování dřeva
Lesy byly mýceny za účelem získání zemědělské půdy, pastvin nebo ploch pro nově zakládaná lidská sídla. Zároveň probíhala těžba dřeva z důvodu získání stavebního materiálu, sloužícího pro stavbu domů i hospodářských staveb. Ze stavebních a řemeslných profesí pracují se dřevem tesaři, z uměleckořemeslných truhláři a řezbáři.
Těžba dřeva
Kromě stavebního dřeva tvoří značný podíl na spotřebě rovněž palivové dřevo. Stromy jsou káceny rovněž z důvodu těžby nerostných surovin – dolování nebo v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby – sklářské hutě atd.
Kácení stromů
Stromy určené na stavební dřevo byly káceny obvykle na podzim, tedy v období vegetačního klidu. Kácení dřeva se provádělo za pomocí sekery nebo ruční pily. Později jsou užívány motorové pily a v současné době speciální stroj zv. harvestor.
Doprava dřeva
Po odvětvení byly pokácené kmeny stahovány tažnými koňmi k lesním cestám nebo blízkému potoku. Po lesních cestách a na kratší vzdálenosti byly opět dopravovány s pomocí tažných zvířat – koní nebo volů, přičemž mohly být taženy po zemi nebo vezeny na povoze.
Splavování a plavební kanály
Po vodě byly kmeny splavovány zpravidla jednotlivě v době jarních povodní, neboť v jiném období byly kamenité a křivolaké horské potoky obvykle nesplavné. Z tohoto důvodu dochází od samého konce 18. století k budování umělých plavebních kanálů a jezů s propustmi. Mezi nejznámější náleží kanály na Šumavě – Schwarzenberský kanál a Vchynicko-tetovský kanál.
Voroplavba – vaziště a vory
Z horských poloh (nížiny výrazně odlesněny již v období středověku) je dřevo výše uvedeným způsobem dopravováno až k níže položenému tzv. važišti. Važiště sloužilo jako manipulační a skladovací plocha na břehu vodního toku charakterizovaného širším a vydatnějším vodním korytem, často z důvodu soutoku s jiným tokem.
foto: Voroplavba na Vltavě
Historická fotografie vorů na Vltavě. Zcela vpravo celnice, kde bylo vybíráno clo z připlaveného dřeva tzv. vytínáním. Odtud též současný název na Výtoni.
Výtoň, okres Praha, Kopie z knihy Zaniklé Podskalí
V místě vaziště byly kmeny zachycovány, překládány a jak samotný název napovídá vázány houžvemi v prameny spojované ve vory – voroplavba. [1] Plavením po řekách bylo v horských oblastech vytěžené dřevo dopravováno na velké vzdálenosti. Příkladem může být voroplavba ze Šumavy až do Prahy a později i do Německa.
Podél vodních cest byly již od středověku situovány plavecké osady a plavecké hospody (vorařům se dříve říkal plavci), které kromě stravování sloužily i pro přenocování.
Železniční a silniční doprava
Později se na stahování kmenů užívají speciální traktory a voroplavbu nahrazuje v polovině 19. století se rozvíjející železniční doprava méně závislá na přírodních podmínkách a doplněná ve 20. století silniční dopravou nákladními automobily. Na vagón nebo korbu automobilu naložené kmeny jsou odváženy ke zpracování na pilu nebo do celulózky.
Navzdory železnici je však celé 19. století obdobím velkého rozmachu voroplavby a definitivní zánik plavení dřeva provozovaného v ČR až do 2. poloviny 20. století přináší až regulace vodních toků a výstavba vodních děl – přehradních nádrží.
Pilařství
Trámy a fošny vyráběny štípáním nebo ručním rozřezáním kmenů [2-4]. Později na výrobu (i slabších prken) užívány listové a rámové pily. Od středověku vznikaly první pily na vodní pohon (katry), které často stávaly společně s mlýny, valchami i jiným zařízením.
Vodní pily
Starší pily měly v rámu, pohybujícím se svisle (později i vodorovně), pouze jeden list. Kromě rámu se pohyboval rovněž vozík, na kterém ležel kmen. Vozík pojížděl vodorovně po podlaze, přitahován lanem či řetězem k rámu.
Ke zvedání kmenů sloužila sekera s dlouhým topůrkem a ohnutou čepelí.
Autor textu a fotodokumentace k Dřevařství a těžba dřeva, doprava a zpracování dřeva © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] Voroplavba v Čechách. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Voroplavba_v_Čechách
[2] Die Hausbücher der Nürnberger Zwölfbrüderstiftungen. Die Hausbücher der Nürnberger Zwölfbrüderstiftungen [online]. Dostupné z: http://www.nuernberger-hausbuecher.de/75-Amb-2-317-39-r/data
[3] A Brief History of Wood-Splitting Technology, Part 2: Saw Pits – Core77. Core77 / Industrial Design Magazine + Resource [online]. Copyright © 2021 Core77, Inc. All rights reserved. [cit. 29.01.2021]. Dostupné z: https://www.core77.com/posts/53118/A-Brief-History-of-Wood-Splitting-Technology-Part-2-Saw-Pits
[4] Pit sawing timber – Collections Online – Auckland War Memorial Museum. Home – Auckland War Memorial Museum [online]. Dostupné z: https://www.aucklandmuseum.com/collection/object/am_library-photography-30071
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Logging. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Logging
Voroplavba. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-25]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Voroplavba
Timber rafting. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Timber_rafting
Log driving. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-5-25]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Log_driving
