Perutě nebo rohatiny jsou zkřížená prkna nad vrcholem štítu, případně tyčovina zpevňující hřeben střechy

Perutě

Zkřížená, často vyřezávaná prkna nad čelem (štítem)stavení s doškovou střechou (viz rohatiny) (nářečně, jižní Čechy) (J. Vařeka, str. 159).

Rohatiny

Zkřížená prkna nad vrcholem štítu, vyřezávaná do tvaru zvířecích a jiných motivů (např. koňské, dračí a ptačí hlavy). Prkna nebo trámky jsou přeplátovány nebo provlečeny.

Rohatiny (též „ perutě “) byly rozšířeny na Šumavě, v západní části Plzeňska a v jižních Čechách (okolí Bechyně, Veselí nad Lužnicí a Doudleb). Dodnes se s nimi běžně setkáváme na dřevěných stavbách hlavně v severovýchodní Evropě. Ikonograficky jsou z našeho území doloženy ze 14. století (na vyobrazení Zkáza města Sodomy ve Velislavově bibli z 1. pol. 14. století, v Liber depictus z téže doby, na fresce Narození Páně v kostele ve Slavětíně a u téhož výjevu v iluminovaném misálu olomouckého biskupa z roku 1360).

Nářečně na Doudlebsku jsou rohatiny zvány „ ty cipy “, „ ty konce “ (J. Vařeka, str. 184).

Prjéves

(nářečně, moravské Kopanice)

Překřížená dřeva zpevňující u hřebenu doškovou střechu (V. Frolec, str. 92).

Kobyla, kobylka

1. Překřížená dřeva zpevňující u hřebenu doškovou střechu, též koně (nářečně, východní Čechy, východní Morava) (V. Frolec, str. 177).

2.-6. Další samostatné významy termínu kobyla či kobylka uvedeny u hesla vaznice.

Koně, koník

Zkřížené, asi 1 m dlouhé kolíky (tyče) z tvrdého (akát, dub, jasan) nebo z borového dřeva, které na hřebenu střechy přichycují slaměnou či rákosovou krytinu. Bývají přivázány k střešním latím a v místě křížení jsou spojeny slaměným povříslem, drátem nebo klínkem. V Čechách též název „kobyly„, „kozičky“ ap., viz též rohatiny (V. Frolec, str. 96).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Pozn.: Doplnit perutě u větrných mlýnů jako samostatný bod.