Podkroví a půda – využití půdního prostoru hospodářskou funkci a bydlení, půdní vestavba
Půda
Podstřešní prostor domu vymezený stropem (klenbou) a střechou, který se vyvíjel v určitém vztahu k domovému půdorysu a k topeništi. Půda se proto dochovala v tradičním materiálu v různých vývojových stupních, a to od zadýmené půdy v Karpatech až po půdu s funkcí sýpky nebo komory (např. na Hané). Na dýmnou půdu kouř uniká z ohniště stropním otvorem v síni, nebo je přímo odváděn lapačem dýmu zakončeným na půdě nízkým zděným nástavcem, zvaným pícka. Kouře se využívalo k uzení masa, které se zavěšovala na hambálky. Všestranněji a v celém prostoru se mohla půda využít až po vyvedení komína nad střechu (do té doby kouř unikal otvory ve štítě a střešními dymníky) a to buď jako sýpka, nebo k uložení různých předmětů, kadlubů s obilím, truhly, ale také sena i slámy nad obydlím včetně prostoru u komína, což bylo příčinou častých požárů. Se zatížením stropu souvisí jeho další zpevnění podélně vedeným průvlakem (J. Vařeka, str. 180-181).
V oblasti samostatně stojících špýcharů (např. v jižních Čechách) je půda hlavně skladištěm nejrůznějšího nářadí a náčiní, avšak i zde měla nad obydlím často funkci sýpky (zvláště v usedlostech budovaných od konce 19. století, které bývají bočně orientovány k cestě). Ve chmelařských oblastech severozápadně a severně Čech se před budováním patrových komor na půdě sušíval chmel. Tyto chmelné půdy se dvěma podlažími se zřizovaly také v podstřeší hospodářských budov (někde i ve stodole). Půdní prostor se často dělí prkennými přepážkami na část nad přední světnicí, část nad síní a část nad zadní komorou (vertikální dělení), nebo horizontálním způsobem, kdy vzniká jedno nebo dvě podlaží pod vysokou sedlovou střechou. Někde se na půdě v přepaženém prostoru zamykaly cennější věci, bývalo tam lože odrostlejších dětí apod. Přístup na půdu je ze síně nebo zvenčí, a to buď ze zápraží po žebříku, popř. po schodech v zadní polovině nádvorní stěny (schodiště se uzavírá dveřmi), nebo méně často z připojené hospodářské stavby, otvorem ve štítu a podobně. Z protipožárních důvodů bývá podlaha na půdě vymazána (J. Vařeka, str. 180-181).
Půdní světnice
Podstřešní místnost sloužící ke skladování mouky, ovoce, odložení různých předmětů; v létě se tu i spávala. Vyskytuje se v oblasti Jeseníků, na Chodsku a jinde (německy mluvící obyvatelstvo ji nazývalo „Bodenzimmer“, „Stubenkammer“) (V. Frolec, str. 181).
Půnebí, punebí
/ nářečně, Čechy
Půda nad chlévy, půda (J. Vařeka, str. 181).
Lomenka
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Půda s lomeným krovem nad světnicí a síní s ventilačními otvory; slouží jako sýpka (V. Frolec, str. 117).
Nádomí
/ nářečně, Podkrkonoší
též
Na domě, na dům
/ nářečně, Podkrkonoší
Na půdě, na půdu, v domě = ve svěnici (J. Vařeka, str. 126).
Vokrop
/ nářečně, jižní Čechy
Otvor v bednění převislé střechy, opatřený padacími dvířky. Vystupovalo se jím ze zápraží na půdu (V. Frolec, str. 252).
Podstřeší
1. Zápraží
2. Podkroví (J. Vařeka, str. 169).
Podkroví
Podkroví je stavebně upravená část půdního prostoru s místnostmi sloužícími k obytným nebo jiným účelům („výška“, půdní světnice“). (V. Frolec, str. 165).
Podkrovní prostory sloužily hospodářskému využití, později zde byly i místnosti sloužícími k obytným nebo jiným účelům (V. Frolec, str. 165/kráceno).
Podkrovní komora
též
Výška, „dom s výškou“
/ nářečně, moravsko-slovenské pomezí
též
Náizbí
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Název používaný pro podkrovní komory u zvýšených staveb (popř. pro jejich zvýšené části). Komory jsou buď skryty pod valbovou střechou, nebo viditelné zvenčí u budov krytých sedlovou střechou. Domy s výškou jsou rozšířeny po velkém území slovenských Karpat (u nás tedy na moravsko-slovenském pomezí), zejména však na slovenské Oravě. Jejich vznik sahá nejméně do 17. století (J. Vařeka, str. 256/kráceno, upraven slovosled).
Podstřeší
1. Zápraží
2. Podkroví (J. Vařeka, str. 169).
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
