
Památky a lidová architektura v ČR
Včelařství v ČR – včelí produkty a historie včelaření, hliněné, slaměné a špalkové úly
Holašovice, jízda králů a verbuňk na seznamu památek UNESCO
Ulička, kápěj nebo soutka mezi stavbami, podél komory u kamen
Staré klátové úly zv. kláty, špalkový úly a jeho výzdoba
Klátové úly zv. kláty a sdružené úly K chovu včel v rámci rolnického hospodaření byly…
Včelařství v ČR – včelí produkty a historie včelaření, hliněné, slaměné a špalkové úly
Brtnictví – historie získávání medu od pravěku po středověk, počátky zemědělství a brtě
Historie brtnictví a brtě – brtníci, počátky a rozvoj brtnictví Brtnictví je zaniklá činnost zabývající…
Lidové stavby ČR – Čechy, Morava a Slezsko
Vzdělávací portál věnující se historii osídlení našeho venkova a dějinám lidových staveb a bydlení na venkově. Obsahuje přehled stavebních konstrukcí použitých na lidové stavby a přehled regionů lidové architektury na území Čech, Moravy a Slezska. Tento přehled je doplněný o památkové rezervace, zóny, muzea a skanzeny i památky světového dědictví UNESCO. V encyklopedii lidové architektury jsou popisovány rovněž jednotlivé stavební prvky (vrata, dveře a okna) i vybavení domu (nábytek, kamna, sporáky).
Lidová architektura a stavitelství v ČR
Lidovou architekturou rozumíme stavební fond tvořený zpravidla historickými stavbami postavenými za použití místně dostupných materiálů a to způsobem, který se v určité době nebo po určitou dobu stal místně tradičním z hlediska provedení, detailů i architektonického výrazu. Lidová architektura je součástí lidového stavitelství, jehož význam je zpravidla chápán šířeji, zahrnující rovněž nehmotné projevy stavební činnosti. Namísto doslovného „folk architecture“ se anglicky zpravidla překládá jako „vernacular architecture„, odtud též pojem vernakulární architektura. Ta je však v některých oblastech chápána šířeji jako regionální architektura, případně místně tradiční architektura. Německy se užívá jak překlad „traditionelle Architektur“ tak „Volksarchitektur„.
V České republice dlouhodobě užívaný termín přitom zahrnuje i jeden z podstatných rysů tohoto stavitelství. Tímto je provádění lidové stavby stavitelem bez teoretické odborné průpravy, majícím znalosti především praktické. Tímto se lidová architektura zásadně odlišuje od architektury slohové, jejíž stavby byly vedeny ve oboru akademicky školenými staviteli.