Ohniště – vnitřní topeniště v domě, venkovní zahradní ohniště a přenosné ohniště

Ohniště je místo určené pro rozdělávání otevřeného ohně, přičemž za tímto účelem je rovněž ohnivzdorně upraveno. Ohništěm rozumíme:

1. Topeniště s otevřeným ohněm (nářečně „pecesko“, „podkomín“ aj.). v domě nebo stavbě jiného využití. Pro architektonicky upravené ohniště pod komínem se užívá názvu krb.

2. Druhotné označení pro hliněný výstupek nebo dřevěnou lavici před jizbovou pecí (jihovýchodní Morava) (V. Frolec, str. 136-137/kráceno).

3. V současné době se ohništěm zpravidla již rozumí venkovní prostor pro rozdělávání ohně, který je k tomuto účelu stavebně nebo jinak upravený. Obvykle se jedná o prosté ohraničení kameny zabraňující volnému šíření ohně, případně také o úpravu povrchu pod ohništěm (např. betonová plocha). Podle umístění je rozlišováno zahradní ohniště, případně táborové. Stále častěji jsou užívána i venkovní přenosná ohniště, zpravidla kovová (MaČe, doplněno)

Ohniště ve významu topeniště

Archeologické výzkumy dokládají na našem území ohniště budovaná:

  • na úrovni podlahy
  • zahloubená
  • vyvýšená

Jsou budována z:

  • hlíny
  • kamene
  • cihel
  • dřeva omazaného hlínou

Ohniště postavená z dřevěných trámů nebo tlustých desek ve tvaru lavice podepřené sloupky a omazané tlustou vrstvou mazanice se udržela v karpatských oblatech bývalého Československa. U spodu ohniště je otevřený klenutý prostor pro ukládání palivového dřeva a popela.

Historický vývoj ohniště

V období 13. až 15. století dochází k připojení ohniště k peci (vývojový článek tvořilo předpecí). Na rozdíl od základních tvarů ohniště, které se dochovaly např. u domů v jihovýchodní Evropě a v karpaských salšnických kolibách, mají ohniště v našech zemích tvar oltářovitého obdélníkového přístavku před ústím pece a zabírají celou její šířku.

Vznik oltářovitých ohnišť ve vesnických domech je úzech spjat s ohnišťovými podstavci ve středověkých černých kuchyní panských a měšťanských domů. V měšťanském prostředí je třeba hledat rovněž impuls k přenesení otveřeného ohniště z rolnické jizby do síně (černé kuchyně). Prostor kolem ohniště byl v některých krajích ornamentálně zdoben (malované ohniště).

Pro ohniště se používá více nářečních regionálních označení. K ohništi se pojí řada obyčejů a pověrečných představ (V. Frolec, str. 136-137/kráceno).

Malované ohniště

Otevřené ohniště oltářovitého tvaru v černé kuchyni, používané při vaření nebo vyřazené z provozu, které je zdobeno ornamentální malbou, někdy i další výzdobou (malovaná keramika apod.). Výskyt malovaného ohniště se kryje s celkovým rozšířením názední malby. Jejich vznik je úzce spjat s oddělením ohniště od pece a s jeho přenesením do více nebo méně uzavřeného prostoru černé kuchyně v síni. Časově lze tento proces zařadit do 18. a 19. století.

Malování na očerněné zdi

Nejstarší postup malování stěn u ohniště spočíval v tom, že hospodyně omazala celou plochu, která byla začerněna sazemi, světle hnědou hlínou rozředěnou horkou vodou. Ornament malovaly ženy bez předběžného rozměřování nebo předkreslování.

Malování na obílené zdi

Druhou používanou technikou bylo malování barevných ornamentů na bílém nebo jiném podkladě. Nejrozvinutější podobu na našem území nabyl tento druh názední malby na jihomoravském Podluží (V. Frolec, str. 119/kráceno).

Ohniště a související pojmy (nikoliv výlučně)

Nálepek (nářečně, východní Morava, na Těšínsku „nolepa“)

1. Žudro (Slovácko);

2. Zápraží (Kopanice);

3. Otevřené ohniště (Těšínsko) (V. Frolec, str. 127).

Nístěj, místěj (nářečně, Čechy)

1. Ohniště, topeniště kamen nebo pece (přeneseně i sporáku);

2. Otvor (ústí) do pece v černé kuchyni;

3. Otevřené ohniště v černé kuchyni;

4. Prohlubeň před ústím pece (předpecní „jáma“), do níž vstupuje hospodyně při sázení chleba („peklo“);

5. Prostor vyhloubený před ohništěm, do něhož se vyhrabával popel (V. Frolec, str. 133).

Pecesko (nářečí, západní Morava)

Otevřené ohniště oltářového tvaru v černé kuchyni (V. Frolec, str. 159/kráceno o pecisko, tvar vyskytující se na Slovensku).

Podpecí (nářečně, východní Morava)

Otevřený prostor ve spodní části pece nebo ohniště; ukládalo se tu dřevo, sloužilo i jako úkryt pro drobné zvířectvo. Na Slovácku se nazývá „ pod péckú “ (V. Frolec, str. 166/kráceno).

Předpecí

Jednoduchý výstupek před pecí, jehož rozšíření spadá do 13. až 15. století. Tvoří přechodný článek při spojení pece s ohništěm v jedno otopné zařízení. Předpecí umožnilo zjednodušení pracovních činností spjatých s přípravou pokrmů a pečením chleba v rolnickém obydlí (V. Frolec, str. 178/kráceno).

Šlopa

Velký plochý kámen omazaný vrstvou hlíny, který izoloval stěnu pastýřské koliby od ohně na otevřeném ohništi (V. Frolec, str. 222).

Vatra (slovensky)

Přeneseně často ve významu velký oheň, na Slovensku však otevřený oheň na ohništi (V. Frolec, str. 244).

Záhrobec, záhrobek, záhrobeň (nářečně, Čechy)

1. Zápraží;

2. Horní plocha ohniště, na níže se vařilo na otevřeném ohni (jižní Čechy);

3. Zápecí;

4. Místo nad „ prskem “ (V. Frolec, str. 259).

Poznámky a citace:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.