Krajina a krajinný ráz severozápadních Čech – Krušné hory, Podkrušnohoří a část Středočeské tabule

Severozápadní Čechy představují příhraniční oblast s dnešní Spolkovou republikou Německo, zahrnující rovněž historické Sasko. Oblast severních Čech je geomorfologicky charakterizována Krušnohorskou soustavou, tvořenou zejména Krušnohorskou hornatinou a Podkrušnohorskou podsoustavou.

Krajina severozápadních Čech

V rámci této podsoustavy lze rozlišit několik geomorfologických celků, přičemž na území Ústeckého kraje, jemuž byla věnována přednáška, se jedná o České středohoří a Mosteckou pánev, okrajově též Doupovské hory. V rámci Mostecké pánve byla pozornost věnována regionu Poohří, tvořeného geomorfologickým okrskem Dolnooharské a Středooharské nivy. Základní geomorfologické členění do jisté míry odpovídá i klimatickým oblastem, od horských oblastí s chladnými klimatem přes mírně teplé podhůří až po teplé pánevní oblasti.

Uvedeným přírodním poměrům včetně výškopisu odpovídá rovněž krajinný pokryv, tvořený v horských oblastech smíšenými lesy a v nížinných oblastech ornou půdou. Odlesněná oblast v povodí řeky Bíliny a Ohře byla přitom již v minulosti charakterizována intenzivním zemědělstvím. Kromě obilnářství zde našlo uplatnění rovněž chmelařství, sadařství a vinařství. Část zdejší zemědělské produkce přitom směřovala rovněž za hranice dnešní České republiky. Kromě výhodného dopravního spojení průsmyky přes Krušné hory k tomuto přispěla menší úrodnost saských krajů. Důvodem byla především vyšší nadmořská výška. [1] Ta se pohybuje okolo 500 až 700 metrů nad mořem oproti 200 až 300 metrům podél řek na našem území.

Regiony severozápadních Čech

Krušné hory

Krušnohorská hornatina představuje představuje zalesněné horské pohraniční pásmo s výskytem rud, odtud též dřívější název Rudohoří. Větší část Krušných hor přitom leží na území Saska. S ohledem na členitost zemského povrchu, vyšší nadmořskou výšku i chladnou klimatickou oblast byly Krušné hory předurčeny k pozdějšímu osídlení a drobné výrobě.

Později nabývá na významu těžba nerostů, především uvedené rudy. Ostatně i dnešní název nepochází od krušného počasí, nýbrž od slovesa krušit ve významu drtit, v tomto případě rudný kámen. V Krušných horách jsou ostatně prohlášeny formou krajinných památkových zón hornické kulturní krajiny a to na území Ústeckého i Karlovarského kraje. Jmenovitě se jedná o hornickou kulturní krajinu

• Háj – Kovářká – Mědník
• Krupka
• Jáchymov
• Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar

S výjimkou první jsou tři výše uvedené krajinné zóny součástí světového dědictví UNESCO a to pod názvem Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří. V rámci hornického regionu je chráněna rovněž novodobá třídírna uranové rudy v Ostrově, známá jako rudá věž smrti, která je zároveň národní kulturní památkou.

Odlesněné národní planiny s lukami a pastvinami jsou užívány k zemědělství, především k chovu domácího skotu. Oblast charakterizuje krušnohorský dům, vymezený jako samostatná dobová forma domového typu severozápadních Čech.

Podkrušnohoří

Podkrušnohorskou podsoustavu charakterizují tři pánevní oblasti, a to pánev Mostecká, Sokolovská a Chebská. Posledně jmenovaná přitom leží již na území Karlovarského kraje. Z hlediska geologického se jedná o výrazný zemský zlom, reprezentovaný tektonickým příkopem se sopečnými kopci a popisovaným též jako Ohreský rift. Se sopečnou činností souvisí vznik pramenů, vyskytujících se v západně ležících oblastech proslulých dnes jako lázeňský trojúhelník s městy Karlovy Vary, Františkovy Lázně a Mariánské Lázně.

Podkrušnohoří náleží mezi staré odlesněné území, předurčené méně členitou geomorfologií, nižší nadmořskou výškou a z velké části teplým klimatem k zemědělství, zejména podél vydatných vodních toků. Ve vazbě na Krušné hory s dostatkem dřeva nachází uplatnění sklářství i výroba porcelánu.

Mostecká pánev

Krajina severovýchodního výběžku Mostecké pánve na úpatí Krušných hor byla nejen kultivována osídlením a zemědělskou činností, ale rovněž poznamenána historickými událostmi. Mezi nejvýznamnější patří velké bitvy, které se negativně zapsaly do kulturní krajiny zničením řady vesnic ocitnuvších se v prostroru bojiště. Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova je v současné době chráněno jako krajinná památková zóna, jejíž charakter dotváří rovněž památníky, pomníky a hromadné hroby.

Střední část Podkrušnohoří je dnes výrazně a trvale narušena těžbou, postupně již ukončovovanou, a těžkým průmyslem. Dřívější prosperita byla bohužel v případně Mostecké pávne vystřídána velkoplošnou devastací, která v období socialistického režimu dosáhla rozměrů neslučitelných s udržitelným rozvojem, natož se zachováním krajinného rázu a kulturních hodnot. Povrchová těžba nepříliš kvalitního hnědého uhlí byla provázena demolicemi nejen staveb, ale celých vesnic. Za oběť ji ostatně padlo i královské město Most. Uhelné elektrárny i chemické závody se výrazně negativní měrou podílely rovněž na výrazném zhoršení nejen přírody a krajiny, ale rovněž celkových podmínek životních a to nejen v jejich bezprostředním okolí.

Žatecká pánev

Kromě běžných zemědělských plodin se nejen v této oblasti rozšířilo vinařství a posléze chmelařství. Nejproslulejším se stalo pěstování chmele na Žatecku, přičemž i zde byla vinná réva nahrazena chmelem otáčivým. Dokládají do ostatně i místní názvy, např. jižní svah Na Vinicích nad obcí Staňkovice. Význam pěstování chmele se stal pro krajinný ráz natolik výrazným, že zde byla prohlášena i krajinná památková zóna a to pod názvem Žatecká chmelařská krajina. Následně z rozhodnutí výboru pro světové dědictví byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a to pod názvem Žatec a krajina žateckého chmele.

Pěstování chmele je ovšem rozšířeno daleko za hranicí krajinné památkové zóny, přičemž dosahuje až k Novému Strašecí. Zasahuje tedy další geomorfologický celek (Džbán), nejen výše uvedenou Dolnoohraskou tabuli. Z uvedeného důvodu bylo jako nadpisu užito Dolní Poohří, zahrnující šířší území, které nemůže být zcela ztotožněno jen s chmelařskou krajinou severozápadních Čech.

České středohoří

Podkrušnohorský geomorfologický celek Českého středohoří představuje staré sídelní území v povodí řeky Labe. Oproti Mostecké pánvi není poznamenán těžbou uhlí a z důvodu členitějšího terénu zůstal doposud z části zalesněný s členitější mozaikou orné půdy včetně lánové plužiny. Většinu území dnes zaujímá CHKO České středohoří, ochraňující krajinný reliéf (doplnit předmět ochrany a odkaz na vyhlášku). Kromě rozšířeného pěstování ovoce (např. v okolí Zubrnic) a v oblasti pěstoval rovněž chmel (v okolí Úštěku).

Středočeská tabule

Dolnooharská tabule

Ke Středočeské tabuli náležející celek Dolnoohraské tabule náleží k velmi starému sídelnímu území, rozkládajícímu se v povodí dolního toku řeky Ohře. Na území tohoto celku, zhruba ve stejné vzdálenosti od Ohře jako od Vltavy, nejblíže však Labi, se nachází i Říp o výšce 461 metrů. Hora Říp s rotundou sv. Jiří na jejím vrcholu, představující významnou krajinnou i kulturní dominantu, byla prohlášena národní kulturní památku. Další národní kulturní památkou na území Ústeckého kraje, kterou je vhodné s ohledem na téma krajiny zmínit, je podmník Přemysla Oráče a Královské pole.

I v oblastech, které nebyly přímo zasaženy povrchovou těžbou, bohužel došlo k zásadnímu narušení udržitelného způsobu hospodaření. V oblasti severozápadních Čech může být příkladem Dolnooharská tabule, ale platí to rovněž pro další zemědělské regiony na území České republiky. Na vině jsou především nepřiměřené technické zásahy z minulých let, stejně jako absence cílené péče o krajinu. Mezi obecně negativní zásahy můžeme zařadit:

• scelování pozemků a rozorávání mezí, které se stalo i politickou proklamací
• vysoušení mokřadů a mokrých luk
• rozorávání luk
• rušení rybníčků a remízků
• nevhodná regulace vodních toků
• monokulturizace lesních porostů

V důsledku výše uvedeného došlo např. ke snížení protierozní funkce (vodní a větrná eroze), narušení vodního režimu v krajině, snížení biodiverzity, zmenšení odolnosti vůči klimatickým vlivům, zvýšení rizika kůrovcové kalamity, atd. Negativní měrou se však uvedené změny podílely rovněž na podobě kulturní krajiny, přicházející o své krajinotvorné prvky.

K udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině i uchování druhové rozmanitosti a unikátních krajinných prvků má přispívat zejména územní systém ekologické stability (ÚSES) a to rovněž ve vztahu k urbanizovanému (sídelnímu) prostředí [2]. Přestože jsou nadregionální i regionální biocentra a biokoridory zpravidla již vyznačeny v územní plánovací dokumentací (zásady územího rozvoje, územní plány), v některých případech nebyly v krajině ještě realizovány nebo jen zčásti.

Autor textu a fotodokumentace k Krajina a krajinný ráz severozápadních Čech © Martin Čerňanský

Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:

ČERŇANSKÝ, Martin. Venkovské prostředí na příkladu severozápadních Čech [přednáška], Ústí nad Labem: 2014

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] ŠKABRADA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk. Vesnické stavby a jejich úprava. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975.

[2] lit. 034

Literatura a odkazy k tématu:

ČERŇANSKÝ, Martin, ed. Lidová architektura a památky ČR [online]. 2000-2025 URN:NBN:cz-nk2008545 Dostupné z: www.lidova-architektura.cz