Výměnek je právní norma nebo prostora či samostatné obydlí (chalupa) starého hospodáře

Právní norma

Instituce (institut) zabezpečující starému hospodáři, který předal správu usedlosti mladšímu nástupci, výživu, bydlení a další potřeby. Existence výměnku byla dána ekonomickou nutností v poměrech naturálního hospodaření. Jeho vznik souvisí se zavedením práva poslední vůle a se zrušením rodinného nedílu v 16. století. V českých zemích byl zrušen roku 1948 uzákoněním národního pojištění, kterým byl (vynuceně) nahrazen. Znovu jej zavedl až nový občanský zákoník s účinností od 1. ledna 2014. [1]

Výměnek ve světnici nebo světničce

Obydlí výměnkáře a jeho ženy. V drobných hospodářstvích bylo nejběžnější, že staří rodiče obývali světnici, která vznikla přestavbou již existující domové prostory (často s původní hospodářskou funkcí), nebo dodatečnou přístavbou. Někdy přecházel starý hospodář po předání gruntu do světničky, kterou předtím obývali mladí manželé. V takových světničkách žili zpravidla výměnkáři, kteří se stravovali společně s rodinou nového majitele a neměli vlastní hospodářství.

Výměnek v chalupě

U větších hospodářství byly od 16. století budovány samostatné výměnky:

  • v rámci dvora
  • méně často na jiném místě v obci
  • v jiné vesnici.

Samostatných výměnků postupně přibývalo, takže v některých krajích počátkem 18. století měl takovou chalupu skoro každý statek. Pro české země byly zvláště typické výměnky postavené na protilehlé straně od hlavního obytného traktu usedlosti směrem do ulice nebo navazující v podélné ose na hospodářské budovy ve dvoře.

Podoba výměnku

Svým celkovým vzhledem, vnitřním členěním i vybavením se výměnky podobaly příbytkům mladých hospodářů. Odlišnosti spočívaly především v

  • menších rozměrech budov a s tímto souvisejícím
  • menších vnitřních prostorů
  • v jednodušším zařízení interiérů.

Místy (Opavské Slezsko) sloužila jako výměnek dřevěná chalupa, zatímco mladý hospodář bydlel se svou rodinou v nově vybudovaném zděném statku. Výměnky byly součástí gruntů a neměly vlastní domové číslo, které mohly získat až později při změně vlastníka nebo přečíslování (ověřit). Po smrti výměnkáře připadly držiteli statku a měnily se dočasně či trvale v podruží apod.

Existence výměnku („ chalupa “, „ chaloupka “, „ malá světnička “, „ sednička(nářečně), „ světnička “, „ výminek “ apod.) je doložena v českých zemích od 16. století. Pro srovnání uveďme, že na Slovensku se instituce výměnku nerozvinula v důsledku reálné dělby nemovitého majetku mezi všemi mužskými potomky, kteří si mohli dědický podíl z rodičovského majetku nárokovat až po smrti rodičů (V. Frolec, str. 256).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

Poznámky a citace:

[1] Výměnek – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Výměnek