Číslování domů pro evidenci nemovitostí, domová nebo domovní čísla na domě či tabulce

Zavedeno v roce 1771 za účelem lepší evidence usedlostí a jejich majitelů. Za základ číslování domů byly vzaty soupisy poddaných a zápisy vrchnostenských register. Postup při číslování domů byl jiný v obcích, kde měla sídlo vrchnost (vrchnostenské sídlo nebo jiná panská budova byly zpravidla označeny číslem 1), a jiný tam, kde vrchnost nebyla (číslování domů začínalo od rychtářské usedlosti, fary, obecní kovárny ap.). Původní číslování domů má význam absolutní vzhledem k určování rozsahu vesnice před tímto datem, po něm má již jen význam relativní. Domovní čísla jsou napsána na dřevěné, plechové, popř. keramické tabulce (Klikov), vytažena v omítce nebo také provedena štukem (lit. 016: V. Frolec, str. 27).

Koncept rozšiřujícího textu: Číslováním domů rozumíme čitelné a viditelné označení obytné stavby domovým číslem. Domové číslo, dnes nazývané číslo popisné (zkratka č.p.), je vždy umístěno na viditelném místě při příchodu do domu. Tímto viditelným místem může být vjezdová brána, vrata vjezdové brány, pěší branka, dveře pro pěší nebo ta část štítového průčelí, která ke vjezdové bráně nebo příchodové brance bezprostředně přiléhá. U okapově orientované zástavby je časté umístění rovněž nad průjezdem. Od konkrétního umístění se rovněž odvíjí způsob očíslování, určovaný rovněž dobou provedení.

V obecné rovině můžeme rozeznat číslování provedené jako neoddělitelná součást stavby nebo domovní číslo napsané na samostatné tabulce připevněné na domě. První možnost představují domová čísla přímo ve stavební konstrukci (např. vytesané v klenáku brány či nadpraží dveřního otvoru, často společně s letopočtem) nebo domová čísla jako součást vnější povrchové úpravy stavební konstrukce (domovní číslo jako součást plastické štukové výzdoby průčelí, malované číslo na omítce nebo trámu). Druhou variantu představují zmíněné tabulky nevelkých rozměrů, provedené ze dřeva, plechu (rovného či vydutého) nebo keramiky (keramické dlaždice).

Hospodářské stavby usedlosti domové (od slova dům) číslo samozřejmě nemají. Oproti tomu však může být domovým číslem opatřen samostatný výměnek sloužící obytné funkci a vyčleněný na stavební parcele již dříve očíslované usedlosti. Číslování domů, pokud se dochovalo v nepozměněné číselné řadě, má mimořádný význam pro poznání historického vývoje zástavby. V řadě vesnických sídel mají nejmenší popisná čísla (po stavbách privilegovaných společenských vrstev) velké a staré usedlosti, reprezentující fyzicky nebo alespoň půdorysným umístěním nejstarší zástavbu z vrcholně středověkého období. Oproti tomu většími domovými čísly zpravidla disponuje mladší chalupnická zástavba situované uvnitř veřejných prostorů nebo při okraji vesnic. Vyšší domové (popisné) číslo mají rovněž výměnky, podruží nebo jiná obytná stavení oddělená od původní mateřské usedlosti (MaČe).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). STNL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin, Lidová architektura a památky ČR, URN:NBN:cz-nk2008545