Krajinka, krajina ve významu řeziva nebo zemského povrchu

1. „Prkno“ z okraje kulatiny, jehož jedna strana zůstává oblá (tj. neopracovaná) (lit. 016: V. Frolec, str. 100/upraveno)

2. Zemský povrch různé geomorfologie a druhové skladby vegetace v závislosti na klimatickém pásu a nadmořské výšce, charakterizován různou intenzitou kulturních prvků a zásahů souvisejících s dlouhodobou nebo krátkodobou lidskou činností. Při menším výskytu hovoříme o přírodní nebo přírodě blízké krajině, zatímco v nejběžnějším případě již o kulturní krajině různého typu v zavislosti na hospodaření (pěstovaných plodinách, chovu zvířat atd.). Při větším nebo extrémním případě již o industriální krajině s převahou umělých prvků. S typem krajiny souvisí rovněž její ekologická stabilita, udržitelnost a kvalita životního prostředí. Bude rozpracováno v samostatném hesle (koncept, MaČe).

doplnit: použito na bednění podsíní a přístavků, např. v oblasti Jeseníků (Malá Morávka, Stará Ves), rozlišit od urbanistického termínu střešní krajina (MaČe)

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.