Dědina, občina a plužina – terminologie
Pod termínem plužina odvozeným od pluhu rozumíme soubor zemědělských pozemků náležejících k určitému sídelnímu útvaru, nejčastěji vesnici. Plužina je přímým dokladem obhospodařování zemědělské půdy od založení obce po současnost. Je přitom poznamenána řadou změn, a to zejména v souvislosti s technickým pokrokem a obděláváním zemědělskými stroji, nepřímo též s šlechtěním plodin.
Níže uvedená terminologie uvádí základní pojmy vztahující se k historickému termínu plužiny a přehled základních typů plužiny. Nutno podotknout, že se jedná o přehled vztahující se výlučně k tvarovému členění. Do jisté míry je tedy zjednodušující a nepokrývá dělení pozemkové držby v celé šíři problematiky včetně vyměřování, práva atd. Další informace jsou uvedeny na stránce Plužina.
Sídelní struktura
Dědina
Původně nemovitosti v kolektivním vlastnictví rodu, za feudalismu nemovitost vůbec. Na Moravě (i na Slovensku) posléze ve významu vesnice nebo její nejstarší části (často ve tvaru „na dědině„). Po jedné straně dědiny býval zpravidla „horní konec“ a po straně druhé „dolní konec“ (V. Frolec, str. 31).
Občina
Na rozdíl od dědiny, tj. soukromého vlastnictví (zejména půdy), půda společná všem svobodným hospodářům osady a souhrn práv vyplývajících z tohoto společného vlastnictví. Kromě komunikací (cesty, průhony, náves) tvořily občinu lesy, pastviny a neplodná půda. Občina se považuje za pozůstatek prvotního kolektivního vztahu k půdě. Před sousedskou občinou se předpokládá existence rodové občiny (V. Frolec, str. 135/kráceno).
Plužina
Představuje vyživovací základnu rolnického sídla. Počítají se k ní zpravidla jen ty části hospodářské plochy, které byly soukromým vlastnictvím (polnosti, lesy jen tam, kde byly zahrnuty v souvislé parcelované ploše polí). K plužině nepatřily tzv. občiny (louky, pastviny, obecní lesy) a vrchnostenské lesy (V. Frolec, str. 164/rozděleno).
Typy plužin
Plužina vykazuje různé typy podle toho, jak je v ní rozdělena pozemková držba jednotlivých usedlostí a podle toho, v jakém terénu se rozkládá. Plužina podléhala častým změnám. Lze u ní pozorovat tvary pravidelné, ukazující na plánovitý vznik a vývoj, a tvary nepravidelné, svědčící o samovolném vývoji. Při typologické klasifikaci (úseková plužina, plužina scelených úseků, plužina dělených úseků, traťová plužina, délková plužina, záhumenicová plužina, scelená plužina) rozhoduje o charakteru plužiny především plužina selská, tj. rolnické polnosti a jejich rozvržení (V. Frolec, str. 164/rozděleno).
Bloková plužina
Polnosti se dělí v nepravidelné, zpravidla malé úseky nestejné velikosti i nestejného tvaru. Rozšíření jednotlivých úseků v katastru je zcela nepravidelné. Jednomu vlastníkovi patří zpravidla několik takových kusů polí. Značná tvarová nepravidelnost je podmíněna i nerovným terénem, kde se vyskytují (V. Frolec, str. 238).
Druhý v hesle uvedený termín „úseková“ plužiny nebyl použit, neboť tímto termínem nazývají někteří autoři jiný typ plužiny, u které je velká plocha pravidelně rozdělena do jednotlivých úseků nejčastěji ve formě pruhů. Jako příhodnější se tedy jeví termín bloková plužina, a to i s ohledem na německé Block-flur psáno bez pomlčky. Block znamenající v doslovném překladu blok nebo kvádr zde však vystupuje ve významu více či méně pravidelného uzavřeného geometrického útvaru. Flur jako plužina či pole podle kontextu. Bloková plužina se zpravidla dochovala nejdéle v nerovném a kamenitém terénu. Zde by případná přeměna na pravidelnější typ plužiny byla náročná (MaČe, doplněno).
Pásová plužina
Pozemky náležející k jednotlivým rolnickým dvorům, které se táhnou za usedlostmi až na hranice katastru (V. Frolec, str. 259). Německý termín pro pásovou plužinu je Streifen-flur, psáno bez pomlčky. Streifen je v překladu pruh nebo pás, počeštěně štráf. Podle délky můžeme rozlišit dlouhé a krátké pásy, podle šířky široké a úzké, mající blízko k tratím v níže uvedeném smyslu (MaČe, doplněno).
Nejvýraznějším příkladem pásové plužiny je lánová plužina, pro kterou je příznačná značná šířka pozemků označovaných jako lány. Někdy je užíváno i termínu záhumenicová plužiny, byť za humny mohou být i jiné pozemky než lány (MaČe, doplněno)
Traťová plužina
Skládá se z velkých a pravidelných tratí rozdělených na úzké rovnoběžné polní pásy dosahující značné délky. Trati nemusí být stejně velké nejen do délky, ale ani do šířky. Pozemková držba každého starousedlíka je rozdělena do všech tratí. Při vymezování tratí se dbalo na to, aby půda byla stejné jakosti, tj. bonity (V. Frolec, str. 234/doplněno o výrazy kurzívou).
V němčině je pro tento typ plužiny používán výraz Gewann-flur, psaný však bez pomlčky. Gewann je v němčině historický zemědělský termín ve významu trať, případně hon (MaČe, doplněno).
Malá traťová plužina, nepravá
Skládá se z rovnoběžně dělených úseků, připomínajících pravidelné trati. Liší se však menším rozsahem, menší tvarovou pravidelností a také rozdělením pozemkové držby, které není provedeno důsledně podle systému pravých tratí. Malá traťová plužina vznikla druhotným dělením velkých úseků (V. Frolec, str. 119).
Pozemkové úpravy
Scelená plužina
Pozemková držba, rozčleněná dříve do mnoha tratí, se nově vyměří do několika scelených bloků. S tímto procesem se setkáváme na našich vesnicích od 2. poloviny 19. století, přičemž vrcholí v období socializace vesnice (V. Frolec, str. 190).
Ve starším období dochází k scelování pozemkové držby pro potřeby velkých hospodářských dvorů. Příkladem může být Hadlarovský dvůr nedaleko Prahy, ale i jiné dvory. Po druhé světové válce však scelování pozemků pro vynucenou zemědělskou velkovýrobu nabývá mimořádných rozměrů co do počtu i rozlohy. S tímto souvisí i veskrze negativní dopady na podobu krajiny (rušení mezí) i její ekologickou funkci (větrná eroze) a druhovu rozmanitost (porost)
Plužina scelených úseků
Vyskytovala se především u osamělých dvorců. Plužina byla scelena do větších úseků a každý dvůr stál uprostřed svých pozemků (V. Frolec, str. 164).
Dělená plužina
Plužina dělených úseků
Vznikla rovnoběžným parcelováním úseků (V. Frolec, str. 164).
Autor textu a fotodokumentace k Dřevěné, polodřevěné a zděné zvonice © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
[2] Plužina. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2026-1-31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Plužina
[3] Flur (Gelände). In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2026-1-31]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Flur_(Gelände)
[4] Flurtypen. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2026-1-31]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Flurtypen
