České středohoří – osídlení a vesnice v CHKO České středohoří
Členitý geomorfologický celek Českého středohoří lze z velké části ztotožnit s dnešní CHKO České středohoří, přičemž jen okrajově zasahuje rovněž do Podkrušnohoří. Výrazný přírodní předěl tvoří řeka Labe společně se silničními a železničními koridory, které ji z obou stran sledují.
České středohoří
Děčínsko, Ústecko a Litoměřicko
Charakter oblasti
České středohoří tvoří území z velké části zalesněné. Díky půdnímu podloží a teplému klimatu je České středohoří velmi významná ovocnářská oblast. Místy zaujímaly sady i více než polovinu rozlohy zemědělské půdy, především pak v údolních polohách podél toku řeky Labe. Sady byly osázeny vysokokmennými stromy v rozestupech, umožňujících rovněž pastvu i pěstování plodin. Na Úštěcku též pěstování chmele.
Charakteristika sídel
České středohoří představuje staré sídelní území, jehož dokladem jsou předslovanská a slovanská hradiště, tvrze i středověké hrady, situované na vrcholech kopců. Mezi mnohými lze uvést zříceniny hradů Blansko, Hazmburk, Kalich, Kamenice, Varta, Vrabinec nebo Střekov. Zastoupeny jsou rovněž zámky a drobná šlechtická sídla, situované v menších sídlech.
Venkovskou sídelní strukturu popisované oblasti charakterizuje hustá síť vesnic a osad. Oblast jihovýchodně od Ústí nad Labem je významným regionem lidové architektury se stavbami roubené, hrázděné i zděné konstrukce. Památkově chráněné vesnice najdeme však až v blízkosti jižní hranice regionu, která víceméně odpovídá průběhu silnice z České Lípy na Litoměřice a Lovosice.
Typy sídelních útvarů
Navzdory členitému terénu jsou pro České středohoří charakteristické návesní vesnice s půdorysy středověkého původu. Díky větší členitosti terénu jsou však návsi spíše nevelké, tvarem trojúhelníkové (Starý Týn, Soběnice), čtyřstranné (Dolní Nezly, Štěpánov) nebo jiné. U větších sídel je návesní prostor pro nedostatek prostoru a terénní profil nepravidelný nebo se do pravidelného tvaru plně nerozvinu.
Místy jsou půdorysy obcí protáhlejší, jako v případě Srdova v okrese Litoměřice, třebaže zpravidla s prostorem návsi. Příkladem může být Habřina rovněž v okrese Litoměřice, do jejíhož veřejného prostoru se vešla i na šířku orientovaná stavba hostince. Ojediněle se v oblasti můžeme setkat s vesnicemi, které charakterizuje rozptýlená zástavba. Příkladem může být obec Pláň a Nová Ves u Pláně v okrese Ústí nad Labem.
Méně často jsou v oblasti Českého středohoří vesnické půdorysy mladšího původu. Příkladem může být Rýdeč, resp. místní část situovaná západně od staršího jádra.
Autor textu a fotodokumentace k České středohoří – osídlení a vesnice v CHKO České středohoří © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
