Trám a související pojmy – typy trámů a části (zhlaví, čelo, atd.)

Trám je nosný stavební prvek ze dřeva, užívaný na konstrukce domu nebo jiné hospodářské stavby. Nachází zde široké uplatnění, od roubených stěn přes trámové stropy až po krovy různého typu.

Zatímco v případě prvku tesařsky neopracovaného mluvíme ještě o tzv. kuláči, tj. kmenu kruhového profilu, v případě prvku ručně nebo strojně hraněného do nejčastěji obdélníkového průřezu již o trámu. Časté jsou i varianty, kdy opracovány byly jen některé strany (MaČe, doplněno)

Trámové zhlaví

Přečnívající části trámů u roubené konstrukce, čela cihel vystupující z líce zdiva. U roubených staveb jsou nároží s přečnívajícím zhlavím dochována v jihozápadních Čechách (Pošumaví), na Havlíčkobrodsku a na luhačovickém Zálesí („ schodiště pro kočky „). Pozůstatkem starých nároží s přesahy křížících se trámů jsou vyložená hlaví posledních dvou trámových věnců v podstřeší, jejichž čela se zdobně profilovala nebo místy zdobila polychromií (zejména 19. století). V karpatské oblasti se dochovaly názvy „ vypusty “ (Valašsko), „ tyłky “, „ krmolce “ (Morávka) (J. Vařeka, str. 266/kráceno o regiony mimo území naší republiky).

Trámové čelo

Plocha na konci trámu, zpravidla řezná s viditelnými letokruhy (MaČe, doplněno)

Tesanice, trhanice

Etnografií převzatý název z lidového prostředí k označení mohutných štípaných desek z dubových trámů (tloušťka 8 až 16 cm, výška 25 až 60 cm, délka 4 až 12 m), z nichž se nejpozději od 16. století roubily obytné i hospodářské stavby (hlavně stodoly) ve středním Polabí (zejména v okolí Městce Králové), na Jičínsku a jinde. Z trhanic se zhotovovaly také podlahy, stropy a na Hané vyplňují volné prostory u pilířových stodol (J. Vařeka, str. 235/kráceno).

Spodní trám, též prahový či základní

Trámový a prkenný práh

Prahem rozumíme nejčastěji spodní část dveřního otvoru různého materiálového provedení. V užším slova smyslu je prahem též prkno, kryjící mezeru pod prahem a v některých případech i podlahovou spáru. V některých regionech je prahem nazýváno rovněž zápraží domu, tj. prostor za prahem (MaČe).

1. Základní (spodní) vodorovný trám, zvaný také prahový trám (nepřesně poval), dřevěné, hrázděné nebo pletené stěny. Je mohutnější, u staveb z kuláčů neotesaný, z vybraného, vysoce kvalitního dřeva (smrk, jedle, dub aj.). Na jeho správném osazení závisí trvanlivost stavby. Prahové trámy dřevěné stavby byly nejčastěji uloženy na rohové kameny nebo kamenné podezdívky. Vlivem svého umístění byly vystavěny zvýšené vlhkosti a navzdory kvalitnímu materiálu často podléhaly hnilobě (zemní vlhkosti, dešťová voda stékající ke stěnám objektu). Z výše uvedeného důvodu byly běžná jejich výměna zdvižením stavby a vložením nového prahového trámu (J. Vařeka, str. 174/doplněn text šedé barvy).

2. Spodní část dveřního otvoru, provedená podle materiálu stavby ze dřeva, z kamene nebo z cihel. U starých roubených staveb tvoří práh přímo základní prahový trám. Práh tedy dosahuje ještě značné výšky a musí být při vstupu do domu překračován. Do prahu, resp. prahového trámu, jsou zapuštěny i krajní sloupky zárubně dveří a jištěny takto proti nezádoucímu posunutí. Prkenný práh tvoří opracované prkno přibité u dveří na spodní trámec, zvaný také práh (J. Vařeka, str. 174/doplněn text šedé barvy).

3. Prahu užíváme rovněž ve významu zápraží (nářečně, jižní Čechy, Poděbradsko) (J. Vařeka, str. 174).

Prahový trám

Tlustý trám základního věnce, kladeného u roubených staveb i bez podezdívky na zem nebo jen na kameny, vyrovnávající nerovnost terénu (nářečně, Valašsko „podešva“). Viz heslo práh (J. Vařeka, str. 174).

Podešev, podešva

/ nářečně, Morava

1. Prahový trám, tlustý trám základního věnce, kladeného u roubených staveb i bez podezdívky na zem nebo jen na kameny, vyrovnávající nerovnost terénu (nářečně, Valašsko „podešva“).

2. Dubový trám v křížovém základu větrného mlýna beraního typu (J. Vařeka, str. 165).

Průtěž, prutěž, prahové dřevo

/ nářečně, východní Morava, Těšínské Slezsko

Spodní prahový trám roubené stěny, ležící na základových kamenech nebo na podezdívce (V. Frolec, str. 178/kráceno o území mimo ČR).

Podval, podvaly

/ lidově

Podélné základní trámy roubené stavby. U příčné stěny v nářečích východní Moravy „ jalové “ nebo „ příčné “ podvaly z dubového, olšového i jiného dřeva. Viz také práh, prahový trám (J. Vařeka, str. 169).

Prahový věnec

Základní trámy roubené stavby (J. Vařeka, str. 174).

Povalový trám

Kuláče povalového stropu, zvané nad zápražím “ záklopy “ (nářečně, východní Čechy) (J. Vařeka, str. 214/druhý bod z hesla stropnice).

Srúbení

/ nářečně, jihovýchodní Morava, Valašsko

1. Oploteň (též ve tvaru „ srub “). Dřevěná, asi 120 cm vysoká ohrada, oddělující ve stodole mlat od přístodůlku. Tvoří ji trámová kostra ze svislých a dvou vodorovných trámů, na nichž je upevněno bednění. Horní vodorovný trám má zaoblenou svrchní hranu. U starých roubených stodol tvoří oploteň celá roubená stěna s velkým podlouhlým oknem uprostřed. V nářečí pro oploteň i jiné názvy – „ ohlubeň “ (Táborsko), „ záteň “ (Chodsko), „ srúbení “(jihovýchodní Morava, Valašsko), „ stranice “ (Morava)

2. Předposlední trám roubené stěny (V. Frolec, J. Vařeka, str. 209/vyjma první věty převzat bod 1/ z hesla oploteň, J. Vařeka, str. 146).

Výpustky

/ nářečně, východní Morava, Těšínské Slezsko

Prodloužené srubové trámy, tj. vyložená zhlaví trámů roubené konstrukce ( V. Frolec, str. 256/doplněna druhá věta).

Tylky

/ nářečně

Trámová zhlaví.

Střední trám, též parapetní

Stěnovica

/ nářečně, Valašsko

Podokenní trám srubové stěny (J. Vařeka, str. 211).

Vrchní trám, též uzavírací

Závěrečný sunik

/ nářečně, Valašsko

V nářečí na Valašsku značí „ závírka nadtramnica “ trám srubové stěny ležící nad stropnicemi (V. Frolec, J. Vařeka, str. 264/kráceno o výrazy mimo území naší republiky).

Nadtrámnica

/ nářečně, východní Morava

Trám srubové stěny uzavírající shora stropní trámy (J. Vařeka, str. 126).

Uzavírka

/ nářečně, východní Morava

Horní trám roubené stavby (V. Frolec, str. 239)

Podtrámnice, podtrámnice

Trám roubené stěny, v němž jsou osazeny stropnice (J. Vařeka, str. 169).

Napražní trám

Trám srubové stěny uzavírající nahoře dveřní a okenní otvory (ve východních nářečích zv. „závěrka“, „zavírka“ apod.). Do nadpražního trámu jsou zapuštěny svislé sloupky dveřního otvoru (J. Vařeka, str. 126).

Zavírka

/ nářečně, východní Morava

Trám procházející po celé délce roubené stěny nad otvory pro okna a dveře.

Průvlak, podvlak

Masivní trám podpírající stropní konstrukci. Původně byl položený středem stropu pod trámy po celé délce stavby. V 19. a 20. století pak především v obytné části, ve světnici. Někdy byl uprostřed rozpětí průvlak podepřen dřevěným sloupem. Na horní volnou plochu průvlaku se odkládaly drobné předměty, knihy a různé písemnosti. Plocha průvlaku byla zdobena vyřezávaným ornamentem, býval tu uveden rok stavby a jméno stavebníka, popř. stavitele. Na hranách byl průvlak podobně jako stropnice zdoben podélnými zářezy a vruby, vykrojenými pořízem. Vznik průvlaku byl vyvolán především zatěžováním podstřeší (změna půdy ve skladovací prostor sýpky apod.). U nás jsou nejstarší datované průvlaky doloženy od 17. století. Průvlak má řadu lokálních označení („ rošt “, „ rešt “-jihovýchodní Morava, „ respa “- Lašsko aj.) (V. Frolec, str. 178/kráceno, změněn slovosled).

též

Rošt

1. Spojení dvou trámů položených na sebe;

2. Průvlak (J. Vařeka, str. 184).

Respa

/ nářečně, Lašsko

též

Rešt

/ nářečně, jihovýchodní Morava (z němčiny)

Stropní trámy, stropnice

Trám, na němž spočívá stropní bednění. Viz. také stropnice (V. Frolec, str. 234).

1. Příčně kladený hraněný trám nosné konstrukce stropu, který přesahuje stěny domu a na většině území nese okapovou vaznici. Ve světnici se kladou nejméně tři stropnice; mají seříznuté nebo vroubkované hrany a střední stropnice bývá zdobně vyřezávána a označena letopočtem. Někdy se na stropnice lepily páskové vystřihovány stejně jako na police, misníky apod. (viz. strop.) U mladších stropů nese nosná konstrukce stropu (tj. stropní trámy) nejen podlahovou konstrukci (tj. záklop, případně už i s násypem), ale rovněž z protipožárních důvodů prováděnou konstrukci podhledu (tj. omazávku nebo omítku na rákosu);

2. Kuláče povalového stropu, zvané nad zápražím „záklopy“ (nářečně, východní Čechy) ( J. Vařeka, str. 214/upravena první věta a přidána poslední věta u prvního bodu).

tragar

Tragar

nářečně, vých. Morava, Těšínské Slezsko

Nákladek

/ nářečně, Pardubicko

Trámek k nastavení stropnice (J. Vařeka, str. 126).

Podkrov

Dřevěné podložení tenké stropnice ( J. Vařeka, str. 165).

Vaznice

Ližina

1. Vodorovný trám (vaznice) v hrázděné nebo drážkové (sloupkové) stěně, který slouží jako podklad pro stropní trámy.

2. Kantýř (J. Vařeka, str. 116).

Trámek

Krátký trám, použitý ve stavbně. Nejčastěji mezi okny nebo tvořící starší tzv. trámkové zárubně okenních a dveřních otvorů. Po délce úhlopříčně půlené trámky byly používány rovněž na schodišťové stupně (MaČe).

Paždík

Vodorovný spojovací trámek v dřevěné konstrukci, který odděluje okenní či dveřní otvory nebo vyztužuje hrázděnou stěnu (Vařeka, 1983, str. 157/).

Sedlo

1. Krátký trámec (trámek) vložený mezi podporu a hlavní nosné vodorovné trámy (kladí, břevnoví, průvlak). Sedlo s trámem se spojuje svorníky. Často u vnitřních dřevěných konstrukcí sýpek.

2. U větrného mlýna beraního se sedlem rozumí čtvercový rámec, sestavený kolem středního sloupu (tzv. „ otec “) ze čtyř krátkých dubových trámů. Sedlo je usazeno v žlabech („ pracnách “) na horní plošce dubových trámů („ apoštolů “) podpírajících střední sloup (Vařeka, 1983, str. 190/doplněn text kurzívou).

Pastorek

/ nářečně, Podještědí

Krátký trám mezi okny, který je zapuštěn po stranách do okenních sloupků (Vařeka, 1983, str. 154) . Pastorek jinak též malé ozubené kolo, např. u mlýnského složení, případně u žentouru (MaČe, doplněno).

Špaček

/ nářečně, Nymbursko

Krátký trám (Vařeka, 1983, str. 223).

Suniky, somica, somíce

/nářečně, Valašsko

Kratší srubové trámy, přerušené okenními otvory a dveřmi. Zúžené konce suniky (čepy) zapadají do drážky okenních (dveřních) ostění (srov. -> drážková konstrukce). Počet sunik (krátkých trámků) závisí na výšce oken nebo dveří.

Lidové názvy používané převážně v Karpatech jsou „ cloníky “, „ slunečníky “, “ somice “ (jednotné číslo „ somica “), „ sumiky “, “ sumíky “, „ sumy “, „ šarholce “ (na Poděbradsku šarholce nářečně znamenají příčky). (Vařeka, Frolec, 1983, str. 217, 221/změněn slovosled).

Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka. Tématické uspořádání, úprava a doplnění hesel © MaČe

Poznámky a citace k příspěvku:

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.