Raabizační vesnice založené ve 3/4 18. století – prodej či pronájem dvora a parcelace půdy
Raabizační vesnice byly zakládány za vlády Marie Terezie na počátku poslední čtvrtiny 18. století. V rámci tzv. raabizace bylo v Čechách založeno více než sto vesnic a obdobný počet byl založen i na Moravě. Oproti sídlům vrcholně středověkého původu vyznačují na první pohled odlišným půdorysným uspořádáním i stavebním fondem.
Raabizace
Raabizací nazýváme poddanskou a pozemkovou reformu pojmenovanou podle jejího iniciátora – dvorního rady Františka Antonína Raaba. Podnětem k zahájení reformy byla neefektivnost zemědělského hospodaření na vrchnostenských dvorech, které byly odkázány na neproduktivní robotní praci svých poddaných. V reakci na tuto skutečnost došlo od roku 1775 ke zrušení dvorů na všech bývalých jezuitských i komorních a městských panstvích. Na nátlak feudální vrchnosti byly reformy císařem Josefem II. pozastaveny a některá města nebo panství raabizaci odmítla již z počátku.
Robota a selské bouře
Cílem pozemkové a současně i poddanské reformy byla především snaha zvýšit produktivitu zemědělské výroby a současně upustit od rozsáhlých robotních povinností vyvolávajících v tomto období již značné selské bouře. Nejvíce raabizačních vesnic vzniklo právě v blízkosti ohnisek těchto bouří, zejména pak ve východních Čechách.
Zrušení dvora a rozpracelování půdy
Zrušené panské dvory byly rozprodány či pronajaty a jejich pozemky rozparcelovány, a to zpravidla mezi poddané. Rušení panských dvorů či velkostatků v období raabizace bylo nezřídka provázeno i fyzickým zrušením dvora.
Velké hospodářské dvory jednotlivých panství s rozsáhlými polnostmi byly přitom nahrazeny menšími zemědělskými usedlostmi s menší výměrou půdy, lépe vyhovujícím potřebám jedné rodiny. Počet zemědělských usedlostí v tomto období výrazně stoupl a přinesl sebou i požadované zvýšení zemědělské výroby.
Rozdělení dvora a samostatné jednotky
Časté bylo rovněž rozdělení vrchnostenského dvora do několika provozně samostatných částí, které byly stavebně odděleny a adaptovány pro potřeby nově vzniklých hospodářských a obytných jednotek.
Vedle půdorysného uspořádání menšího měřítka je pro vrcholně novověké vesnice příznačné i početnější zachování staveb odpovídajících době založení, někdy i včetně výplní otvorů (okna, dveře, vrata).
Jmenný rejstřík raabizačních vesnic
Přestože za určující je nezbytné považovat historické souvislosti spočívající ve vazbě na bývalé panství i charakteristické půdorysné uspořádání, mohou na založení vesnic v období raabizace přímo či nepřímo poukazovat rovněž jejich názvy.
V rejstříku jmen lze častěji vysledovat přídavné jméno Nová nebo Nový. Jako příklad lze uvést vesnici Nové Smrkovice (v protikladu ke Starým Smrkovicím) nedaleko Ostroměře na okrese Jičín. S raabizací přímo souvisí název jen cca 2 km vzdálené obce Tereziny Dary (k reformě došlo za vlády Marie Terezie), jejíž východní část se půdorysným umístěním domů nápadně odlišuje od části západní. Dalším příkladem je vesnice Ráby (německy Raab) nedaleko hradu Kunětická hora na okrese Pardubice, pojmenovaná právě na počest reformátora.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Raabizační vesnice © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
RADA, Ivan; VANÍČEK, Vratislav; ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana a BĚLINA, Pavel. Dějiny zemí Koruny české. 6. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-258-9.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
Literatura a odkazy k tématu:
Typy vesnických sídel v Čechách (1935)
Typy venkovského osídlení na Moravě (1946)
Základní problematika urbanistické struktury .. (1955)
Zaniklé středověké osady a jejich plužiny .. (1983)
Encyklopedie. Lidová architektura (1983)
Lidová architektura (1996)
Lidové stavby. Architektura českého venkova (1999)
