Krajinné památkové zóny v ČR – ochrana kulturní krajiny včetně sídel a staveb
S ohledem na krajinné či krajinářské hodnoty a hodnoty urbanistické nebo historické je smyslem prohlášení krajinné památkové zóny v ČR plošná ochrana části krajinného celku.
Charakteristika krajinné památkové zóny
Za krajinnou památkovou zónu (KPZ) jsou opatřením obecné povahy prohlašovány podle § 6 Zákona o státní památkové péči části krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. [1]
Aktuálně je v České republice jako krajinná památková zóna chráněno 28 krajinných celků různé rozlohy (aktualizovaný údaj z 5/2025) [2,3]. Společně s kulturní krajinou jsou přitom chráněny doklady dlouhodobé nebo krátkodobé činnosti člověka, které vedly ke vzniku a postupnému formování určitého krajinného typu. Ve své podstatě se přitom nutně nemusí jednat jen o činnosti pozitivní, jak dokládají např. oblasti těžby nebo bojišť. S ohledem na rozsah je seznam krajinných památkových zón ČR uveden na samostatné stránce.
Složky kulturní krajiny
Stavebně-kulturní složka
Z hlediska historického stavebního fondu se jedná o ochranu městských nebo vesnických sídel včetně charakteristického obrazu v krajině – uchování panoramatických pohledů, stavebních dominant, prostorových vazeb, měřítka zástavby atd.).
Dále rovněž o ochranu hodnotných architektonických souborů nebo areálů i ochranu jednotlivých památkových objektů včetně drobných staveb nebo archeologických nálezů v krajině.
Přírodní a přírodě blízká složka
Z hlediska ochrany krajiny a krajinářských úprav zahrnuje statut krajinné památkové zóny ochranu krajinných dominant a prostorového uspořádání pozemkových parcel včetně mezních pásů a rozvržení obdělávané půdy (tzv. plužina).
Dále rovněž ochranu nezpevněných i zpevněných komunikací, vodních toků včetně historických úprav břehového zpevnění, vodních ploch včetně historické úpravy břehů (podle rozsahu může být zařazeno i do stavebně-kulturní složky prostředí) a ochranu trvalých porostů (lužní lesy, vzrostlé stromy ve formě alejí nebo solitérů).
Novostavby, úpravy pozemků a staveb
U novostaveb přijatelných jen ve velmi omezeném počtu a pouze v intravilánu (zastavěném území) sídel je dbáno na respektování tradiční regionální formy nových staveb při použití materiálů přírodního původu.
Veškeré pozemkové úpravy a úpravy na kulturních památkách i ostatních stavbách v krajinné památkové zóně podléhají projednání s dotčenými orgány státní památkové péče, orgány ochrany přírody a případně i s jinými orgány státní správy.
Jsou přitom vždy zohledněny a respektovány výsledky rozborů přírodní složky území i urbanistických rozborů území a sídel včetně archeologických průzkumů. U jednotlivých památek a památkově hodnotných staveb jsou zohledněny rovněž podrobné stavebně-historické průzkumy.
Na využití území, veřejných prostorů sídel i jednotlivých staveb jsou kladeny přiměřené požadavky, při kterých nedochází k ohrožení krajinných nebo krajinářských hodnot území ani ohrožení památkových hodnot historického stavebního fondu.
Typy kulturní krajiny
Krajinnou památkovou zónou (KPZ) rozumíme větší či menší území zahrnující sídelní útvary a ucelené krajinné celky, jejichž dnešní podoba byla podstatnou měrou kultivována i formována historickou činností člověka a zasluhuje památkovou ochranu.
Krajinné památkové zóny reprezentují dochovanou kulturní krajinu v její historicky utvářené podobě, tzn. bez výraznějších negativních zásahů do člověkem formovaného přírodního prostředí nebo urbanistické struktury sídel.
Území krajinných památkových zón se zpravidla vyznačuje vyváženou skladbou přírodních a sídelních ploch s krajinnými nebo architektonickými dominantami (hrady, zámky, tvrze, kostely, panské dvory) odrážejícími se v četných panoramatických pohledech.
V případě starých sídelních lokalit zahrnuje území krajinné památkové zóny i významné archeologické nálezy z pravěkého nebo raně feudálního období.
Zemědělská krajina a kolonizační typy
Příkladem krajinné památkové zóny může být i typická a dosud dochovaná zemědělská krajina formovaná tradičním zemědělským osídlením s charakteristickými lánovými pruhy polností táhnoucími se za stodolami jednotlivých zemědělských usedlostí až k okrajům lesa.
Kromě této „běžné“ zemědělské kolonizace převažující v nížinných oblastech se můžeme setkat i s dalšími kolonizačními typy zemědělské krajiny. Příkladem může být pasekářská kolonizace, jejíž postup souvisí s přeměnou lesní půdy na ornou půdu zřizováním a následným rozšiřovaním tzv. pasek. Dalším a výrazně regionálním typem je valašská kolonizace Beskyd, charakterizovaná postupný odlesněním horských oblastí za účelem salašnického chovu ovcí.
Barokní krajina a krajinářské kompozice
Mezi prohlášenými krajinnými památkovými zónami jsou zastoupeny rovněž záměrně realizovaná geometrická kompoziční schémata. Povětšinou se jedná o barokní krajinu, představující působivé krajinářské dílo se soustavou rybníků, alejí, parků, lesů, zámeckých obor i řadou drobných staveb uprostřed často zemědělsky obhospodařovaných ploch.
Velké historické bitvy v krajině
Za krajinné památkové zóny jsou prohlašována rovněž území bojišt významných historických bitev, ke kterým došlo zejména z 19. století.
Autor textu a fotodokumentace Krajinné památkové zóny ČR © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] ELEKTRONICKÁ SBÍRKA ZÁKONŮ A MEZINÁRODNÍCH SMLUV. Zákon České národní rady č. 20/1987 Sb. Online. 1987, 2024. Dostupné z: https://www.e-sbirka.cz/sb/1987/20?zalozka=text. [cit. 2025-01-4].
[2] NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. MonumNet. Online do 2015. Bylo dostupné z: https://monumnet.npu.cz/
[3] NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Památkový katalog. Online. 2015. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/. [cit. 2020-05-8].