Novostavby a opravy staveb – stavebně-historický vývoj zástavby

Druhá část přednášky byla věnována stavebně-historickému vývoji staveb na vesnici. V rámci tohoto výkladu byl mimo jiné zdůrazněn rozhodující vliv stavebně-historického vývoje na formování nové zástavby ve venkovském prostoru. Kromě novostaveb se pozornost soustředila rovněž na opravy historických staveb ve vztahu k předchozím stavebním úpravám i použití novotvarů.

Stavebně-historický vývoj staveb na vesnici

Znalost stavebně-historického vývoje sídelního útvaru i jednotlivých staveb sehrává neobyčejně důležitou roli i v případě návrhu nových staveb na vesnici. Pouze na základě znalosti tohoto vývoje je totiž možné navrhovat nekonfliktní novostavby, které nenaruší charakter historické zástavby lokality. Srovnáním tradičních staveb budovaných v průběhu několikasetleté historie naší vesnice lze nepochybně získat stavebně-historickou vývojou řadu. Z takto vzniklé historické posloupnosti staveb nejrůznější funkce je jistě mnohem snadnější navrhnout další vývojový stupeň vesnické stavby, tj. nekonflitní novostavbu. Tato novostavba samozřejmě může být zcela poplatná moderním technologických postupům i soudobému stupni věděckého poznání v oblasti stavební výroby. Zároveň však zajisté bude schopná zaručit kontinuitu stavebně-historického vývoje, která je nezbytná pro udržení kulturní identity našeho vesnického prostředí. prostřed našeho venkova.

Teze pro nové stavby na venkově

Stavby tradičních architektonických forem

S ohledem na charakter historického vývoje staveb v prostředí naší vesnice je pro návrh každé novostavby rozhodující respektování tradičních architektonických forem včetně jejich geometrického utváření. Například v případě stavby domu je architektonická forma určována svislými obvodovými stěnami nad obdélníkovým půdorysem a strmou střechou sedlového nebo valbového tvaru o sklonu cca 40-45 stupňů v závislosti na lokalitě, použité krytině i konstrukci krovu.

Použití místního stavebního materiálu

Z hlediska materiálového provedení nových staveb na vesnici představuje nevhodnější řešení přednostně užívat místní stavební materiály nejlépe přírodního původu, zejména pak na vizuelně se uplatňující vnější povrchové vrstvy stěn i střešního pláště včetně určujících detailů.

Kombinace místních stavebních materiálů

V případě použití několika stavebních materiálů na různé části novostavby je vhodné tuto materiálovou kombinaci plně přiznat i na vnějším vzhledu. Již na úrovni návrhu novostavby je možné materiálově odlišit základní prostory mající diametrálně různé požadavky na provoz nebo kvalitu vnitřního prostředí, tj. prostory sloužící obytné, hospodářské nebo technické funkci.

(přesunout do oprav !)

Teze pro opravy historických staveb

Stavební úpravy a opravy historické stavby

V případě opravy historické stavby je žádoucí ponechat a nezakrývat stopy stavebně-historického vývoje stavby, zahrnujícího rovněž všechny předchozí stavební úpravy vyjma nekvalitních nebo rušivých zásahů do konstrukce objektu nebo jeho výzdoby. Vyjma opodstatněných případů se každá nová konstrukce včetně stavebních a architektonických detailů plně hlásí k časovému období v němž byla vytvořena. V rámci téže stavební etapy (např. přístavba) jsou používány výhradně shodně utvářené stavební konstrukce a prvky nabývající rozdílného tvarosloví až v důsledku následného vývoje provázeného dalšími stavebními úpravami.

Užívání novotvarů na historické stavbě

Užití nových konstrukčních prvků nebo architektonických článků při opravách historických staveb je možné jen do té míry, pokud původní nebo posledně dochované hodnotné prvky nebo články zcela nebo téměř zanikly. To znamená, že je již nelze na základě dochovaného fragmentu nebo starší dokumentace věrohodně doplnit, opravit nebo nově vyrobit při současném zachování původního vzhledu i podstatných fyzikálních a mechanických vlastností. U přístaveb a samozřejmě i novostaveb je naopak užití nového tvarosloví nezbytné, přičemž se důsledně vyhýbáme falešné starobylosti vnějšího výrazu.

Shrnutí: Druhá část přednášky byla věnována tradičním architektonickým formám historické zástavby ve vztahu k návrhu novostaveb a použití místního stavebního materiálu. Dále se pozornost soustředila na obecné principy opravy historických staveb, u kterých bylo zdůrazněno ponechání stop stavebně-historického vývoje a zmíněny podmínky užívání novotvarů s důsledným odmítnutím historizujícího tvarosloví u soudobých stavebních úprav nebo novostaveb.

Autor textu ke kapitole Stavební a historický vývoj staveb na vesnici © Martin Čerňanský

Literatura a odkazy:

ČERŇANSKÝ, Martin, Disertační práce, ČVUT

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *