Výklenek, nika v exteriéru nebo interiéru stavby

Ustupující část stěny poloválcového a jiného tvaru, ponechaná v tloušťce zdi nebo vyhloubená ve skalním masívu. Výklenek je častým prvkem štítů i průčelních zdí lidové zděné architektury (zpravidla je v něm umístěna socha světce) a můžeme se s ním setkat také na vnější či vnitřní straně vjezdových bran. Výklenky se vyskytují s různou funkcí také v interiérových prostorech obytných i hospodářských staveb (domy, sklepy, chlévy a jinde). Výklenek ve stěně světnice mezi dveřmi a kamny, který sloužil k osvětlování místnosti a druhotně též k ohřívání jídel nazýváme krbeček (lit. 016: V. Frolec, str. 101, 255/poslední věta doplněna dle příslušného hesla, doplněno kurzívou).

Vokýnko, nářečně, jižní Čechy

1. Malé okno;

2. Výklenek ve zdi mezi bránou a brankou ve dvoře, sloužil k odkládání drobných předmětů (lit. 016: J. Vařeka, str. 252).

Autoři hesel k souhrnnému heslu Výklenek z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka